Češi nepřestanou pít alkohol. Apokalypsa nepřijde, i když nás uskromnění bude deptat, věří Buchtík
Současná ekonomická krize představuje pro domácnosti největší meziroční skok za posledních třicet let, upozorňuje sociolog Martin Buchtík, ředitel agentury STEM. „A nejde úplně oddělit důsledky covidové pandemie a toho, co se děje dnes, přelévá se to,“ říká a dodává, že současná krize nejvíc dopadá na lidi v seniorním věku. „Naopak mladí jsou na tom relativně dobře. Ani neroste nezaměstnanost.“
Přesto jsou v české společnosti patrné obavy z dalšího vývoje, říká Buchtík: „Lidé se připravují na to, že inflace bude dál růst. Že se bude zdražovat stejně nebo dynamičtěji než dosud. A to vnáší nejistotu i do politické sféry.“
„Skepse lidí je obrovská, ale každou krizi jsme zatím zvládli,“ říká sociolog Martin Buchtík. Poslechněte si celý rozhovor ve Finančáku
Poslední krize totiž trvaly řádově roky a lidé i proto takzvaně nevidí světlo na konci tunelu.
„Ukazuje se, že v politické komunikaci je lepší říkat špatné věci, ale hlavně tak, aby byly zakotveny, aby lidé měli očekávání. Třeba že poroste nezaměstnanost. Protože když to neříkáte, nezarámujete, tak lidé neví, na co se mají připravit, odkud kam konkrétně se může jejich situace zhoršit. A když říkáte, že všechno bude dobré, tak vám lidé nevěří,“ shrnuje sociolog v pořadu Finančák Radia Wave.
2:58
‚Láká mě zmrzlina, ale pak si řeknu, že bych za to měla chleba.‘ Senioři nakupují stále méně
Číst článek
Pokud naopak politici varují, že se plošně všechno zhorší, tak se to propíše nejen do toho, jak společnost nakládá s penězi, ale i do psychické pohody lidí.
„Protože náš výzkum probíhá dlouhodobě, máme srovnání s minulými roky,“ vyzdvihuje Buchtík.
„A zjistili jsme, že zatímco krize z roku 2009 ovlivnila hlavně pracující lidi, ta současná dopadá nejvíce na seniory. Souvisí to se stoupajícími náklady na potraviny a energie.“
Zejména ohrožení jsou samoživitelky a samoživitelé, kterých je ve společnosti na 200 tisíc, a také ženy v důchodovém věku, které žijí samy v bytě či domě a mají velké obavy ze stoupajících záloh na energie a na zateplení domu nemají prostředky.
„To nás přivádí k dlouhodobě neřešeným problémům, tedy že jsou vysoké rozdíly v důchodu mezi muži a ženami. Protože u žen se trest za to, že měly děti, projevuje v jejich platu až do penze a pak ve výpočtu důchodu.“
Nákupy v akci, pěstování zeleniny na zahradě a tři zaměstnání. Zdražování zasáhlo i rodinu s pěti dětmi
Číst článek
Ve společnosti ale panuje skepse srovnatelná s roky 2011 a 2012. „Větší je u lidí s nižšími příjmy. Nebo u těch, kteří se zadlužili. Zejména u domácností, které, i když mají vysoké příjmy, si nastavily splátky hypoték na maximum a věřily, že se jejich situace bude spíš zlepšovat. Tam je veliké riziko, protože to nejsou lidí, kteří by byli připraveni zažívat nedostatek.“
Navzdory nepovzbudivým závěrům výzkumu však není Buchtík vysloveným pesimistou.
„Ačkoliv se řada českých domácností ocitá v problémech, dopad krize zatím není přímo drtivý. Subjektivně je to ale lidem velmi nepříjemné a dlouhodobě to může vést k frustraci a sociálnímu napětí,“ upozorňuje.
ŽIVOT K NEZAPLACENÍ
Průzkum provedla společnost PAQ Research. Český rozhlas s ní startuje nový projekt, zajímá se v něm o to, jak lidé v současné době vycházejí s penězi.
Podle něj to může souviset s tím, že jsme teprve na začátku krize a je těžké vidět světlo na konci tunelu. „Na druhou stranu jsme jako společnost zatím všechny krize přežili bez zásadních rozkolů. Lze předpokládat, že na podzim přijdou stávky a nepokoje, které budou pravděpodobně eskalovat s nastupující podzimní prezidentskou kampaní,“ předvídá vývoj dalších měsíců.
Češi nepřestanou pít alkohol
Lidé si jen těžko zvykají na horší situace a neradi mění své návyky, upozorňuje sociolog Buchtík:
„Pravděpodobně se nestane, že by česká společnost šetřila na tom, že by nepila alkohol. V kouření zase takoví přeborníci nejsme, ale pití alkoholu je kulturně zakořeněné a je to něco, čím se chlubíme.“
23:01
Závislost není dědičná nemoc, ale reakce na trauma. Závislé netrestejme, nabádá psychoterapeut
Číst článek
„Úspory tak mohou být preventivní, tedy že odložím nějaký výdaj, anebo spíš deklaratorní. Tedy že bohatší lidé řeknou, že nepojedou na třetí zahraniční dovolenou,což je trochu extrémní příklad, anebo že si nekoupí tu úplně nejdražší láhev rumu, ale jenom tu třetí nejdražší,“ přibližuje ředitel agentury STEM.
Nejchudší část společnosti ale šetřit není ochotná, nemá totiž už na čem, říká: „Můžeme to interpretovat tak, že 15 procent lidí je líných a je jim jedno, jestli se zadluží. Ale když se s nimi bavíte, tak říkají, že už nedokážou víc šetřit na jídle, že už nenakupují zeleninu.“
„Nedá se ale říct, že přichází apokalypsa. Je tady relativně hodně lidí, kteří se dostanou do nějakých problémů, nebo kteří už v problémech byli. Ale třeba za cenu drobného uskromnění to zvládnou – i když nás to může psychicky deptat a můžou to velmi intenzivně prožívat. Ale nedojde k tomu, že by se společnost ekonomicky rozložila, alespoň pokud v hloubce této krize nenastane radikální skok. Anebo pokud se nebude táhnout třeba deset let,“ věří Buchtík.
Bydlení jako znak samostatnosti?
Mladší lidé se současnou krizí cítí méně zasaženi, dotýká se jich ale obecná nedostupnost bydlení, říká sociolog.
„Zejména ve větších městech ceny nemovitostí vzrostly nejméně na dvojnásobek za posledních pár let. To je úplně nová situace i v mezigeneračním předávání toho, co znamená být dospělý. Protože většina rodičů dnešních mladých lidí si mohla opatřit vlastní bydlení, ať už v privatizaci, nebo děděním nebo nákupem. A v postsocialistickém prostoru je bydlení jeden z důležitých symbolů životního úspěchu a samostatnosti,“ upozorňuje Buchtík.
Tlak na vlastní bydlení se mezigeneračně předává zejména v symbolické rovině.
„Jenže během několika let se bydlení stalo v podstatě nedostupné i pro lidi s vysokoškolským vzděláním a vlastními příjmy. A to zejména pro ty, kteří nedostávají od svých rodičů několik peníze alespoň na to, aby si pořídili hypotéku. Buď to znamená, že jsou pak v životě neúspěšní, nebo se zadluží. Teď uvidíme, jak moc nepřiměřeně,“ očekává sociolog.
Předpokládá také, že se brzy vrátí mezigenerační bydlení. „A to pro takzvanou sendvičovou generaci, tedy pro lidi, kteří se starají o své děti, ale už potřebují pečovat i o své rodiče. Mezigenerační výpomoc bude velmi pravděpodobně do budoucna čím dál důležitější pilíř sociální péče,“ uzavírá Martin Buchtík.
