Stezka jako v 16. století. ‚Baví mě vybudovat něco od nuly,‘ říká předseda hornického spolku Filip Samko
Vadilo mu, že v jeho městě zaniká hornická kultura. Tak se Filip Samko rozhodl založit spolek, který rekonstruuje historickou hornickou stezku. Na Horách Matky Boží chce spolek, kterého je 29letý Samko předsedou, zábavným a zároveň vzdělávacím způsobem šířit povědomí o hornictví a jeho tradicích. „Řekli jsme si, že je škoda, že na horách hornictví v podstatě úplně zaniklo,“ říká v seriálu Narozeni do svobody o inspirativních mladých lidech.
Co pro vás znamená svoboda?
Když se řekne svoboda, pro mě to především znamená možnost svobodně se vyjadřovat k určitým tématům. Také to, že máme možnost kdykoliv nastoupit do auta nebo letadla a odjet či odletět kamkoliv, aniž by se nás někdo ptal proč.
Jak vznikla vaše iniciativa? Proč jste se rozhodl dělat „něco víc“?
Spolek vznikl jako odkaz hornické historie na Horách Matky Boží, což je malá osada u Sušice, která je nyní pod správou Velhartic. Hory Matky Boží byly v roce 1522 povýšeny na královské hornické město, přičemž těžba zde probíhala především v šestnáctém století, kdy se zde těžilo stříbro a zlato.
Od té doby uplynula řada let a na Horách Matky Boží, bohužel, hornictví zcela zaniklo. Další impuls přišel před zhruba dvěma lety, kdy na Horách Matky Boží proběhly oslavy 500 let od povýšení na královské hornické město.
Po této akci jsme si řekli, že je škoda, že hornictví v podstatě úplně zaniklo a že tam není žádný velký odkaz. Rozhodli jsme se tedy založit spolek horníků.
Nutno podotknout, že všech asi osm členů má k hornictví blízko – ať už profesně, nebo rodově – což je, myslím, poměrně unikátní, vzhledem k tomu, že se jedná o osadu s asi osmdesáti obyvateli.
Proč jste začali dělat něco víc?
Mám dva důvody, proč jsme – i já osobně – začali dělat něco víc. Prvním důvodem jsou citové vazby na hornické městečko Hory Matky Boží, kde jsem od malička vyrůstal, a už od dětství jsem byl v prostředí, kde se něco dělo.
Ať už to byl otec, který se tam s místními nebo s kamarády staral o občerstvení na pouti, nebo jsem byl ve spolkách, jako jsou hasiči a fotbalisté, kde jsem měl také tendenci něco vymýšlet.
Druhým důvodem je, že jsem z oboru. Ne úplně horníků, ale mám vystudovanou geotechniku, která má k hornictví blízko.
Co všechno děláte ve spolku?
Spolek vznikl jako odkaz na hornickou tradici. Aktuálně máme rozjetý projekt opravy hornické naučné stezky, protože před 20 lety se místní rodák Josef Bernard velkou měrou podílel na tom, aby tam vzniklo hornické muzeum a hlavně hornická naučná stezka.
Hornické muzeum tam nějakým způsobem funguje až dodnes, ale hornická naučná stezka bohužel téměř nepřežila. My jsme si jako hlavní cíl dali obnovení té naučné stezky. Především s pomocí obce Velhartice a obce Hrádek u Sušice jsme letos dokázali dokončit první etapu, která spočívala v postavení přístřešků nad rumpálem, což je replika původního zařízení ze 16. století.
Generace dnešních dětí je skvělá, chválí mladý učitel. Se spolkem pořádá komunitní akce v Rožmitálu
Číst článek
Podařilo se nám také vybudovat vstup do falešné štoly a aktuálně jsme dokonce získali grant od nadace VIA, která nás podpořila finančně. Zároveň jsme s ní založili kampaň na portálu darujme.cz, kde se lidé mohou přijít podívat právě na tento projekt.
‚Spousta věcí podle sebe‘
Co vás motivuje se spolkem zabývat? Musí to být hodně práce...
Je to časově opravdu náročné, hlavně po stránce shánění financí – ať už jde o komunikaci, shánění nových sponzorů nebo grantů, u nichž je hodně velká administrativa. Další věcí je komunikace s obecním úřadem, který nám opravdu hodně pomohl, hlavně starosta Velhartic.
Hlavním motivem pro mě je pocta těm, kteří už před 25 lety měli stejnou snahu jako my. Neměli spolek, ale byli to „jenom“ místní nadšenci, kteří se snažili vytvořit odkaz – určitě je to nějakým vztahem k jejich práci a času. Myslím, že je škoda, aby to úplně zaniklo.
Druhou motivací je, že se pohybuji v oboru a baví mě to i z toho hlediska, že – jak jsem již zmínil – se nám tam nic nedochovalo, takže mohu spoustu věcí udělat podle sebe. Upřímně řečeno, kdo z nás ví, jak se žilo v 16. století…
Záchrana Kralovy vily je posláním i zodpovědností. Energii mi dávají uspořádané akce, říká památkářka
Číst článek
Můžu si tam spoustu věcí trošku přizpůsobit, není to tak, že bych se musel něčeho držet. Proto třeba vznikl i vstup do falešné štoly, protože nám tam bohužel žádné nezůstaly ve stavu, kdy by se do nich dalo chodit. V tomhle mám volné ruce a mohu vymýšlet plány, což mě baví.
Opravdu mě na tom nejvíc baví to, že tam v podstatě nic moc nezůstalo a já mohu něco budovat od nuly. Poslední dobou je to skoro více manažerská činnost, kdy se opravdu musí shánět finance, a to, že tam pak přijdu a něco dělám rukama, je v uvozovkách daleko snazší než všechno zařizovat.
Co byste na dnešní době nejvíc vyzdvihl? Co v dnešní době vyniká?
Vyniká určitě v tom, jak je snadné a rychlé cestování, že se dá sednout na letadlo a během dvou, tří hodin být na druhé straně Evropy, což je úžasné. Myslím si, že také vyniká v tom, jak se rychle šíří zprávy.
Je jedno, kde na světě jste, ale díky sociálním sítím a internetu můžete sledovat cokoliv online. Neříkám, že to je vždy to nejlepší, ale určitě je to jedno z největších témat, které mě napadá.
Co je naopak na dnešní době nejhorší?
V současnosti je to samozřejmě válka na Ukrajině, která je poměrně blízko. Nemusí to být vyloženě hrozba války zde, ale může to být i ekonomická hrozba, protože nás to ekonomicky oslabí. Jednoznačně je válka jednou z věcí, které jsou nejhorší. Druhým velkým tématem je globální oteplování – něco, co je oproti minulosti hodně v popředí.
SERIÁL ČESKÉHO ROZHLASU NAROZENI DO SVOBODY
Je jim méně než 35 let, narodili se po pádu totality, do svobody. Český rozhlas a web iROZHLAS.cz přinášejí příběhy 35 inspirativních mladých lidí, kteří jsou aktivní, pro svoje okolí dělají „něco navíc“ nebo nezištně pomáhají.
Všechny vydané díly seriálu NALEZNETE ZDE.
