„Ale pozor, smetiprach už byl učeň, který musel o mlynářství něco vědět, aby ani zrnko nepřišlo nazmar,“ vysvětluje autor Mlynářského slovníku - etnograf Radim Urbánek. Publikaci vytvářel dvacet let a vydalo ji Národní zemědělské muzeum.

Přehrát

00:00 / 00:00

Mlynáři dříve museli mít výborné matematické a fyzikální znalosti

Chasa začíná u malého a práška

Představme si mlynářskou chasu. Tím nejméně zkušeným byl tzv. malý, pak následoval o něco více zkušený učeň prášek neboli smetiprach. Ten už musel vědět, kam se zameteným prachem. Nic se nevyhodilo, všechno se zpracovalo, včetně krmných směsí. Pokud se smetiprach snažil a byl šikovný, stal se z něho mladší tovaryš - mládek.

Dalším v řadě byl stárek. To byl starší a zkušený tovaryš, často chudý mlynář, který ale neměl na to, aby si mohl koupit mlýn.

Mlynář musel mít výborné matematické a fyzikální znalosti. Musel úspěšně složit mlynářskou mistrovskou zkoušku, která zajistila nejen to, že uměl mlít, ale také mlýn postavit. Neméně důležitým řemeslem byl sekerník, který se postaral o celé technologické vybavení.

Víte, kdo byl krajánek?

„Krajánek, který často vystupuje i v pohádkách, byl mlynářský tovaryš, který neměl nikdy na mlýn peníze. Ve stáří pak putoval od mlýna ke mlýnu a tam ho nechávali přespat za nějakou malou práci, kterou byl ještě schopen zvládnout. Mohlo to být klidně i hlídání dětí,“ vysvětluje etnograf Radim Urbánek.  

Česká republika je jediným národem na světě, který má dokonalou databázi vodních mlýnů. Je jich celkem 11 700. Více si o tom můžete poslechnout v záznamu pořadu výše.

Jitka Slezáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít