Selfitida. Posedlost má novou tvář, v dronii jí ale dorůstá vážná konkurence
Selfie neboli selfíčka jsou fenoménem dnešní doby. Jejich popularitě pomohla možnost okamžitého sdílení fotografií na nejrůznějších sociálních sítích. Psychologové se ale už několik let domnívají, že posedlost selfíčky může vést k potížím.
Vědci z nottinghamské Trent University a jejich kolegové z indické školy managementu sestavili stupnici chování při takzvané selfitidě. K vytvoření stupnice od jedné do sta vědci využili průzkumu, který podnikli u skupiny dvou set lidí v Indii.
Indie byla zvolena proto, že má nejvyšší počet uživatelů Facebooku a také nejvyšší počet úmrtí při snaze pořídit si selfie na nebezpečném místě. Čím vyššího skóre člověk na této stupnici dosáhne, tím více je selfitidou, tedy jakousi posedlostí na pořizování si selfie, zasažený.
Je cool fotit sebe
Selfie přišlo až s rozvojem sociálních sítí, ale snaha zachytit vlastní portrét není v umělecké tvorbě žádnou novinkou.
Třeba umělci zobrazovali sami sebe už v dávných dobách – jen málokterý slavný malíř někdy neztvárnil svůj autoportrét, jak ostatně připomíná Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl.
„Portrétování se je starodávná záležitost. Lidé si nechávali malovat obrazy a s rozvojem fotografie se samozřejmě fotili. Už foťáky z 60. a 70. let měly samospoušť, která sloužila už tehdy k tomu, aby se lidé mohli fotit sami, ale k selfie to mělo daleko. Kdyby tehdy ukázal člověk třeba přátelům fotoalbum z dovolené a většina fotek by byla portrétem jich samotných, tak by to působilo divně, zatímco dneska je to cool,“ vysvětluje Kulhánek.
Posedlost selfie
Prvním znakem posedlosti selfie je to, že máme neovladatelnou touhu vytvořit selfie ve chvíli, kdy se to vůbec nehodí. Člověk je pak ochoten překročit hranice, které by se jinak překročit neodvážil. K posedlosti patří i nervozita z toho, že se selfie nepovede udělat, ale i detailní plánování toho, jak by mělo selfie vypadat.
Občas se stane, že člověk přijde kvůli pořízení si selfie o život. Na vině je jednoznačně zúžené vnímání. Člověk, který je pořizováním si selfie skutečně posedlý, se až extrémně zaměří na svůj cíl. Pak přestane vnímat rizika a nevědomky může udělat fatální chybu.
Příběhy 2017: Kampaň #MeToo prolomila dlouholeté mlčení o sexuálním obtěžování
Číst článek
„Známe to třeba z extrémních sportů, že lidi mají něco jako tunelové vidění. Nevidí vlevo, vpravo, jsou zaměření jen na ten cíl – na vyfocení toho nejlepšího selfie na světě. Kvůli tomu jsou schopní spadnout omylem ze skály i přijít o práci, protože fotí selfie v provozu, kde se nesmí fotit, nebo omylem vlézt do vozovky pod auto,“ popisuje Jan Kulhánek.
Doména mladé generace
Selfie snímky jsou stále ještě doménou hlavně mladé generace, i když věk milovníků selfíček se postupně posouvá směrem nahoru a na chuť mu přicházejí i lidé nad třicet nebo čtyřicet let. Selfie se zkrátka v čase mění a vyvíjí. Podle Jana Kulhánka dnes na popularitě získává selfie, které není tak spontánní a zpravidla mu předcházejí velké přípravy.
„Výsledný efekt má působit, jako že to vůbec není selfie. Člověk se fotí sám, ale nedívá se do kamery, není tam stylizovaný postoj nebo výraz. Má to působit ledabyle, jakoby nic, jako kdyby to fotil někdo úplně jiný. To začíná být trendy,“ říká psycholog.
Selfie snímkům už ale roste konkurence – o slovo se totiž stále častěji hlásí tzv. dronie. „Můžete si koupit dron s kamerkou speciálně zařízený na to, aby automaticky létal kolem nás a fotil nejen okolí, ale i nás. To je něco, co se bude daleko více rozšiřovat a rozvíjet, ale zase to bude hobby. Bude to pro lidi, kteří jsou aktivní na sociálních sítích a mají potřebu se předvádět před druhými,“ uzavírá Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl.
