Princip PPP u nenásilné komunikace s dětmi: Pocit, Potřeba a Přání, radí psychoterapeutka Virtová

Děti mají před sebou dlouho očekávané letní prázdniny. Ovšem s těmi se také blíží konec školního roku a vysvědčení. Jak by tohle období měli zvládat také rodiče, na co by se měli zaměřit? „Přijde mi velká škoda, když se rodiče soustředí pouze na závěrečné písemné hodnocení. Podle mne je důležité být s dítětem po celou dobu školního roku,“ říká pro Český rozhlas Hradec Králové psychoterapeutka a speciální pedagožka Michaela Virtová.

Hradec Králové Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Psychoterapeutka Michaela Virtová

Psychoterapeutka Michaela Virtová | Foto: Milan Baják | Zdroj: Český rozhlas

Jakých chyb se nejčastěji rodiče dopouštějí v souvislosti s koncem školního roku?
Pokud se budeme bavit o vysvědčení, tak mi přijde velká škoda, když se rodiče soustředí pouze na závěrečné písemné hodnocení. Podle mne je důležité být s dítětem po celou dobu školního roku a zaměřit se i na průběžné hodnocení úspěchů či školní práce. Díky tomu potom už budete vědět, kde má váš potomek své silní stránky a naopak, v čem pokulhává.

Přehrát

00:00 / 00:00

Mgr. Michaela Virtová hovoří na téma: agresivita a problémové chování u dětí. Moderuje Jana Kudyvejsová

Přijde mi velmi užitečné vést s dětmi dialog. I po samotném vysvědčení. Dávat i získávat nějakou zpětnou vazbu a reflexi. Možná i oceňovacím způsobem, protože někdy nemusí vysvědčení dopadnout přímo podle očekávání žáka nebo studenta, spokojeni nemusí být ani rodiče. Tedy je nutné s tím pracovat na základě vzájemné zpětné vazby a reflexe.

Setkáváte se s tím, že jsou někdy rodiče tak překvapeni vysvědčením svého dítěte, že může dojít až na fyzické tresty?
Mně přijde užitečné, pokud rodič vnímá jako něco problematického, pokud nepříliš úspěšné vysvědčení přistane na stole. Tady bych doporučila se zastavit a říci si, co vlastně chci i toho dítěte hodnotit? Chci hodnotit pouze kvantitativní známku na tom papíře? Já jsem například naopak velký fanoušek slovní formy vysvědčení, nikoliv pouze čísla od jedničky do pětky.

„Přijde mi velmi užitečné vést s dětmi dialog. Dávat i získávat nějakou zpětnou vazbu a reflexi. Možná i oceňovacím způsobem.“

Mgr. Michaela Virtová, psychoterapeutka a speciální pedagožka

V takovém případě máte možnost uvidět, co se skrývá za tou samotnou známkou. To je podle mne velmi důležité. Ale když už to potřebujeme, jako rodiče, nějak hodnotit, tak se zaměřme na konkrétní věci a dejme prostor také dítěti, aby mělo možnost se k tomu také nějak vyjádřit.

A možná pak i společně hledat dovednosti, které se dítě potřebuje naučit. Aby se potom dítě cítilo i ve škole lépe, potom se budou cítit lépe také rodiče. Takže hledat silné stránky dítěte, ty rozvíjet a podporovat. A soustředit se i na to, všem je zapotřebí se zlepšit.

‚Strohý výsledek‘

Někdy se může naopak stát, že dítě přinese na vysvědčení samé jedničky, ale rodiče to vnímají jako samozřejmost. Není to také škoda?
Určitě. Proto zdůrazňuji, aby byli rodiče co nejvíce konkrétní pro tom svém hodnocení. Ať si všímají i rozdílů, protože za mne je ta samotná známka velmi strohým výsledkem. Nevíme, co se přesně skrývá za jedničkou nebo trojkou. A podle mne je velmi důležité vnímat nějaký progres a vývoj u dítěte.

„Spolu vytvářet řešení, být účasten s dítětem, nenechat to celé jen na něm. Společně hledat dovednosti a pozitivní stránky života.“

Mgr. Michaela Virtová, psychoterapeutka a speciální pedagožka

Když víme, že se opravdu snažilo a nad učením strávilo spoustu času, jaké všechny překážky muselo během roku překonávat, můžeme tohle vše na konci školního roku ocenit. Sedněte si spolu se svými potomky a společně proberte, co se za tu dobu povedlo a co nikoliv. I to může dítě motivovat v případě, že výsledek není úplně podle očekávání.

Velmi mi k tomu ladí i forma určité nenásilné komunikace. Tady platí princip tří P: pocit, potřeba a přání. Vnímejme nějaký svůj vnitřní pocit jako rodiče, zmiňme ho před dítětem. Potom řekněme potřebu, která se za tím skrývá, a následně nějaké přání. Nazvala bych to dialogem o kompromisu, jak s tím výsledkem dál pracovat.

Zklamalo nás, že výsledek je jiný, než jsme očekávali. Tak je nutné doplnit i onu potřebu, co od dítěte chceme. A spolu vytvářet řešení, aby to třeba v dalším školním roce dopadlo lépe. Zkrátka být účasten s dítětem, nenechat to celé jen na něm. Společně hledat dovednosti a pozitivní stránky života.

Celý rozhovor s psychoterapeutkou a speciální pedagožkou Michaelou Virtovou si můžete poslechnout v audionahrávce v úvodu článku.

Jana Kudyvejsová, baj Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme