Začít podnikat jde i v době pandemie. Na Šumavě se to povedlo mladé dvojici, jejich stánek v létě prosperoval
Takhle si načasovat podnikání umí málokdo. Na začátku léta si otevřeli v šumavském Srní stánek s občerstvením dva mladí lidé a na konci sezony podle plánu zavírají. Nebáli se epidemie, o turisty navzdory pesimistickým prognózám neměli nouzi a teď mohou chvíli lenošit. Adéla s Jaromírem si to ale museli odpracovat.
Aby měli do začátku peníze, tak třeba Jaromír prodal motorku a Adéla do prvního podnikání dala všechny našetřené peníze ze zimní brigády v Alpách.
Učitelka si otevřela venkovský obchod. ‚Přežít se dá, ovšem se skromností a nadšením,‘ popisuje
Číst článek
„Daří se nám dobře,“ směje se vysoká světlovláska s brýlemi Adéla Dvořáková (23), studentka Vysoké školy ekonomické v Praze. „Lidi měli hlad i žízeň, takže dobré.“ Stánek pojmenovaný Okno do Šumavy měla dvojice otevřený celé léto a dařilo se jim tak, že sháněli i brigádníka. V září už turistů ubylo a je otevřeno jen o víkendu. „Samotnou mě to překvapilo. Kromě pěti dnů, kdy pršelo, jsme tu byli o prázdninách každý den.“
Malý dřevěný stánek, kam se vejdou akorát tak dva lidé a základní vybavení na prodej občerstvení, stojí na kraji Srní u požární zbrojnice. Do začátku museli mít začínající podnikatelé skoro sto tisíc korun, i proto Jaromír Šafařík (27) prodal motorku. „Náklady se nám vrátily, stánek je náš a ještě nám zbylo. Teď můžu pár měsíců lézt po stěně a dělat, co mě baví. Když teda budu skromný.“ Jaromír na jaře dostudoval, je inženýrem ekonomie a přemýšlí, jak to bude se stánkem příští rok. „Ještě uvidíme, musíme se s Adélou rozmyslet.“
Do konce září
Dvojice vášnivě leze po horách, a především po stěnách, a proto má stánek uprostřed zajímavé vybavení – prkno s nápisem balkna. V něm jsou úchyty a ve volných chvílích na něm střídavě trénují. „Já jsem na tom ještě shyb neudělala,“ kroutí hlavou Adéla, která je ale výrazně úspěšnější v pečení borůvkového koláče. „Těch jsem napekla snad dvě stě padesát. Hlavně jsem se tady naučila hodně o provozu a o plánování. Každý večer jsme se museli podívat, jaké bude počasí, a docela jsme se trefovali. Lepší je toho připravit míň a pak to dodělat.“
Okno do Šumavy s domácím občerstvením nechá Jaromír otevřené maximálně do konce září. „Mizí turisté, Adéla musí do školy a já si chci odpočinout. Jsme rádi, že nám to vyšlo a epidemie se nás v podstatě nedotkla.“ S koncem září končí sezona i pro mnohé jiné služby, turisty na chvíli vystřídají houbaři a další sezona na Šumavě se rozjede zase až v zimě.
