‚Neměl žádný strach, ani neplakal.‘ Martin Přecechtěl, který trpěl nemocí ALS, zemřel ve Švýcarsku
Bojoval s ní necelé dva roky. Ztratil kvůli ní řeč, musel omezit práci, přestat sportovat, usadit se na vozík. Zároveň si plně uvědomoval, kam ho zákeřná nemoc ALS tlačí. Porazit se ale nenechal. Odjel do Švýcarska a svůj konec si určil sám. V úterý ráno navždy odešel Martin Přecechtěl. „Neměl žádný strach, ani neplakal. Byl rád a bylo poznat, že jakmile začala látka účinkovat, cítil úlevu,“ sdělila serveru iROZHLAS.cz jeho manželka Markéta.
Amyotrofická laterální skleróza (ALS) zasáhla sedmatřicetiletého Martina před necelými dvěma lety. Do té doby sportovec, který zvládl maraton i 100kilometrový závod přes Krkonoše za 24 hodin, zároveň manžel a otec dvou malých dětí, náhle čelil výzvě, která ho začala omezovat a připravovat o jeho vášně.
Příběh muže nemocného ALS otevírá tabuizovaná témata. ‚Rozhodnutí o sebevraždě nelze soudit,‘ říká publicista
Číst článek
Poté, co se dozvěděl nezvratnou diagnózu, se začal zajímat o alternativní formy léčby a zároveň se zasazoval o to, aby se tabu kolem nemoci ALS prolomilo. Angažoval se ve spolku ALSA, který se v České republice snaží pomáhat pacientům a informovat veřejnost, co tato nemoc obnáší. „Chtěl, aby lidé o ALS věděli,“ uvedla jeho manželka.
Ještě před rokem se zúčastnil plaveckého happeningu Prague City Swim, který pořádá právě ALSA na podporů pacientům. Martin v rámci závodu kolem Střeleckého ostrova zvládl sám uplavat 200 metrů v podzimní Vltavě. Letošního ročníku se už nezúčastní.
Volba asistované sebevraždy
Média Martinův příběh zaujal v momentě, kdy se rozhodl odjet do Švýcarska a podstoupit zde na specializované klinice asistovanou sebevraždu. Na začátku června o něm napsal magazín Reportér, reportáž natočil pořad 168 hodin, díl mu věnoval také podcast Vinohradská 12.
Mnozí si kladli otázku, proč chce mladý člověk dobrovolně zemřít. „Nechtěl, aby ho děti viděly, jak se udusí,“ vysvětlila pro iROZHLAS.cz jeho manželka. V pondělí s ním odjela do Švýcarska. Doprovodila ho v úterý ráno i na jeho poslední cestu.
Do Švýcarska jel Martin s Markétou a jejím otcem osm hodin. „Trošku jsem doufala, že se rozhodne přece jen jinak, a k tomu bude mít ještě sedmihodinovou cestu na to si to promyslet. Ale možná právě ta cesta ho v jeho rozhodnutí jen ujistila,“ popsala.
Markéta s jeho rozhodnutím nesouhlasila, rozhodla se ho ale podpořit. „Martin vše dělal hlavně kvůli mně a dětem. Jak sbírku přes transparentní účet, která je mimo jiné pro účely spojené s Maximem a Matyldou (děti, pozn. red.). A asistovanou sebevraždu si vybral i kvůli nám. Abych s dětmi měla šanci ještě žít,“ zdůraznila. Jeho volbu tak považuje za největší oběť, kterou může jeden pro druhého udělat.
Pobyt ve Švýcarsku
Do Švýcarska přijeli v pondělí odpoledne. Podstoupil lékařskou prohlídku, na které měl Martin vypít na zkoušku kelímek vody. Ani na pátý pokus se mu ale nepodařilo obrátit kelímek celý, což bylo pro vypití smrtelného elixíru zásadní. Lékaři jim tedy řekli, že to vidí 50 na 50, a poslali je do připraveného bytu. Za Martinem se zastavil ještě jeho kamarád, který se ho snažil naposledy přesvědčit, aby se vrátil domů. Už byl však pevně rozhodnutý.
Na kliniku dorazili znovu v úterý ráno. Ani v ten moment se Martinovi nepodařilo tekutinu vypít. Lékaři se tak rozhodli podat ji nitrožilně, musel ale zmáčknout tlačítko. Markéta dostala chvíli na rozloučení a během třiceti vteřin Martin usnul. „Neměl žádný strach, ani neplakal. Byl rád a bylo poznat, že jakmile začala látka účinkovat, cítil úlevu,“ popsala.
Jakmile Martin odešel, musela Markéta kliniku opustit, aby na místo přijela policie a zkontrolovala průběh procedury. Poté zamířila domů.
Na Martinovu poslední cestu ho nevyprovodily jeho děti, které zůstaly doma. Pro Markétu jsou nyní pevným bodem, díky nim může fungovat. „Jenom ty nekonečné otázky 20krát denně, proč táta umřel a že ho nahoře na obláčku nevidí.“
