Farář sanitářem i kaplanem. V nemocnicích přibývá duchovních, kteří pomáhají s psychikou i provozem
V nemocnicích přibývá kaplanů. V Česku jich působí 140 a jejich počet se zvyšuje kvůli epidemii covidu-19. Do nemocnic ale míří i kněží, kteří během epidemie pracovali jako sanitáři, prošli si covidovými odděleními a mají za sebou stovky hodin služeb. Jeden z nich pracuje v domažlické nemocnici v západních Čechách, je dobrovolný hasič a svoji farnost má Chodsku. V Česku žije devět let, pochází z Polska.
„Od malička mě bavily dvě věci. Sloužit v kostele jako ministrant, to jsem začal v šesti letech, a práce v nemocnici. Kdybych se nestal farářem, chtěl bych být chirurgem,“ říká Radiožurnálu se silným přízvukem padesátiletý Vojciech Pelowski.
Pochází z deseti dětí, z vesnice nedaleko Gdaňska. Vystudoval průmyslovku, živil se stavbou lodí a do kněžského semináři v Toruni vstoupil až ve třiceti letech.
Teď žije třetím rokem ve Staňkově u Domažlic a do nemocnice, která je od začátku epidemie určená jako covidová pro Plzeňský kraj, se přihlásil hned v říjnu. „Chtěl jsem někde pomáhat a známý lékař mi doporučil domažlickou nemocnici. V pondělí jsem tam zavolal a v úterý už jsem měl uniformu sanitáře,“ vzpomíná.
Podpora pacientů i sester
Rychlou kariéru v nemocnici odstartovala epidemie a katolický kněz míval na podzim na covidovém oddělení pro dlouhodobě nemocné i patnáct dvanáctek měsíčně, což je plný úvazek.
Kromě obvyklé práce sanitáře pomáhal pacientům u lůžka, a když zbyl čas, snažil se s nimi i mluvit. „O to jsem se snažil neustále a to oceňovali nejen pacienti, ale i sestřičky. Proto bych pracoval rád i jako nemocniční kaplan.“
Nemocnice v Domažlicích má vybudovanou kapli už několik let, stálého kaplana však nemá. Sám farář Pelowski ještě pořádně neví, co to obnáší. Aby se mohl stát kaplanem, musí to schválit biskupství, a samozřejmě ředitel nemocnice Petr Hubáček.
Ten to vítá všemi deseti. „Pracujeme na systému psychosociální pomoci pacientů a také personálu, především začínajících sestřiček. Pro ně to je hodně náročné, setkávat se tak často se smrtí. Na psychice mladých děvčat se to odrazí,“ říká.
Farář proto absolvuje na podzim kurz a s ním i dalších dvacet dva zájemců o práci kaplana v plzeňské diecézi.
Podobné je to podle národního koordinátora nemocničních kaplanů České biskupské konference Františka Zakopal v celém Česku.
„Je to reakce na epidemii, ale oni nebudou kaplani na plný úvazek, budou to mít navíc k práci kněze. Proškolení je důležité, protože ne všichni pracovali v nemocnicích,“ přibližuje.
Farář z Domažlicka je trochu jiný případ, protože odsloužil jako sanitář stovky hodin a nechce být jenom kaplanem, chce dál v domažlické nemocnici jako sanitář pracovat. „Ale už na menší úvazek, že bych chodil třeba o víkendech, když bude hlavní sestra potřebovat. Já jsem se v té práci našel,“ usmívá se farář oblečený do zelených maskáčů a montérek, protože řídí opravu fary v Kolovči, kam se na pokyn biskupa stěhuje ze Staňkova.
„Do nemocnice to bude mít stejně daleko. Ale je toho dost na jednoho člověka.“
Vojciech Pelowski je člověk mnoha zálib a koníčků. Vydal třeba Farní kuchařku, je členem Sboru dobrovolných hasičů a chystá se získat licenci, aby mohl jezdit jako řidič hasičského vozu a těší se na svatby. „V nemocnici jsem se seznámil se třemi páry, které chtějí oddat, tak to bude pěkná práce.“
