Domácí násilí během pandemie zesílilo. Pomoc hledá až o polovinu víc lidí
Na neziskové organizace, které pomáhají obětem domácího násilí, se obrací až o polovinu víc lidí než v době před pandemií. Vyplývá to z výzkumu Fakulty humanitních studií a Sociologického ústavu Akademie věd. Studie taky upozorňuje na větší intenzitu násilí a na komplikace ve státním systému v pomoci ohroženým lidem.
Výzkum, který vedly socioložky Dana Moree a Blanka Nyklová začal zhruba před rokem. Už v červnu mluvily výzkumnice o tom, že se násilí v době prvního nouzového stavu zvýšilo a stoupla také jeho intenzita. Systém, který tvoří policie, odbory ochrany dětí (OSPOD) a intervenční centra na pomoc obětem, řeší především fyzické výpady s viditelným zraněním, ale už ne tolik psychické nebo sexuální násilí, které je ovšem častou formou domácího násilí.
„Pokud nejsou už rané projevy násilného chování brány vážně, je potom logické, že dochází k prodlevě až několik let, než ohrožené osoby začnou domácí násilí řešit, pokud vůbec začnou,” říká pro Radiožurnál Nyklová.
Systém pomoci ohroženým lidem a obětem tak u nás není jednotný. Vyplývá to z toho, že organizace vnímají různě, co domácí násilí vlastně je. Mezi doporučeními výzkumnic je proto i rozšíření definice, a to s ohledem na nulovou toleranci násilí. Tou by se pak měla řídit jak pomáhající organizace, tak i státní správa.
„Napříč systémem existují lidé, kteří jsou velmi profesionální,“ doplňuje Dana Moree z FHS. „Jsou velmi poučení a snaží se obětem pomoct. Našli jsme je mezi policisty, na OSPODech, i v pomáhajících organizacích. Ti lidi jednoduše jsou, jenom je potřeba je najít. Jenomže když je ten systém nekonzistentní, tak není vždycky jednoznačné, že když přijdu na první služebnu policie, že tam narazím na slušné zacházení.“
Pseudo-zklidnění
Nízkoprahové organizace zaznamenaly za nouzového stavu v první vlně epidemie nárůst poptávky po službách až o 40 procent. Podobná data se dají vysledovat i v zahraničí.
Případů vykázání z domova kvůli násilí loni podle policejních statistik ale naopak ubylo. Bylo jich dokonce nejméně za posledních deset let. Vědkyně tato čísla označila za „pseudo-zklidnění“. Policie k číslům pro Český rozhlas uvedla, že senedají počty vykázání brát za plnohodnotný ukazatel stavu domácího násilí v Česku.
Psycholožka: Vyjít na světlo s domácím násilím má nejlépe sama oběť, pomoci mohou zachránci
Číst článek
„Pokoušíme se představit si systém jako síť, která by měla pomoci situaci řešit. Některá oka v síti jsou velká a oběti propadnou, nebo pomoc není adekvátní,“ uvedla Moree.
Výzkum Násilí na ženách v souvislosti s covid-19 nabízí také sadu doporučení k efektivnější pomoci obětem domácího násilí. Jedním z nich je zajištění dostatek krizových lůžek, azylových domů, sociálních bytů, pak taky úprava postavení obětí domácího násilí a dětí v systému pomoci a jejich zvýšená ochrana, nebo vytvoření praktického průvodce, který by usnadnil orientaci na cestě mezi jednotlivými institucemi.
Jako velké tabu studie poukazuje právě na postavení dětí uvnitř systému, což jak studie uvádí, zvyšuje latenci domácího násilí. Pokud jde o matky, ale nejenom o ně, ohroženým osobám potomci brání začít situaci domácího násilí řešit, a to kvůli obavám, že o děti přijdou.
V případě ohrožení v domácnosti výzkumnice doporučují kontaktovat pomáhající organizace jako je Profem, Rosa nebo Acorus, které fungují i online a dokáží poradit v tom, jak o pomoc požádat a systémem postupovat. Všechny osobní informace, které lidé neziskovým organizacím poskytnou, jsou zcela anonymní.
Co s výsledky studie dál
Výzkumnice vidí v současném systému pomoci i pozitiva. Jak říká Blanka Nyklová, jedním z nich je například zvládnutí viditelného, fyzického násilí. V jeho případě je podle ní zvýšená pravděpodobnost, že k řešení ze strany státní správy dojde. „Ale není v žádném případě jisté, že bude případ vyřešen a že dojde k zastavení násilí,“ vysvětluje.
To, co dobře funguje, je i mezioborová spolupráce napříč organizacemi tzv. pilířů moci a nízkoprahovými pomocnými organizacemi. A taky dlouhodobé doprovázení ohrožených osob a jejich pro-aktivní kontaktování tam, kde je situace ještě pod kontrolou, ale už vykazuje závažné znaky násilného chování.
Výsledky výzkumu by Moree s Nyklovou rády předaly dál. Prezentovat by je měly na vládním Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách. „Byly bychom rádi, kdyby se do diskuze zapojily další organizace, právníci atd. A jsme pro k dispozici jakékoliv další konzultaci,” dodává Moree.
