Dobrovolníci díky projektu Homesharing pomáhají rodinám dětí s autismem, jezdí s nimi i na výlety
Zajít si do kina, vyjet na kole nebo na velký nákup je pro většinu rodin běžný program na víkend. Ne tak pro rodiny s autistickými dětmi. Aby si i ony mohly od náročné péče na pár hodin odpočinout, propojuje je s dobrovolníky organizace Děti úplňku. Ti si v rámci projektu Homesharing děti většinou jednou za dva týdny berou k sobě domů.
Dobrovolníci se s dětmi, mezi nimiž jsou i jedenáctiletý Vašek a patnáctiletá Lucie, vydali vlakem na výlet mimo Prahu. Cestu děti zvládají dobře. Lucie se usmívá, Vašek je ale citlivý na zvuky, a tak si zacpává uši a hraje si se svým oblíbeným zeleným balonem.
Kvůli problémům na trati musí všichni na Praze-Zbraslav přestupovat. Na Vaškovi je vidět, že mu situace není příjemná, v ruce má něco jako kousátko.
„Maminka nám říkala, že to má i teď proto, aby nevydával tolik zvuků, jinak je dost zvukově zahlcující, vysvětluje vedoucí Homesharingu Klára Šrůtková.
„Pro nás ty nečekané události, které nevíme dopředu, nejsou úplně příznivé, protože zrovna Vašíkovi to nedělá úplně dobře. Lidé jsou hlasití, on neví, co se děje, těžko se mu to vysvětluje, říká dobrovolnice.
Výjimečné dítě
Když přijede autobus, Vaškovi se do něj moc nechce. Jeho hostitelka Hana Jandejsková mu dává zelený míč, chlapec se tak uklidní.
Lucie se celou dobu usmívá. Vypadá to, že se jí na výletě líbí. Podle hostitelky Michaely Vodičkové je pokaždé takto klidná a spokojená.
3:20
‚Obohacující zkušenost.‘ Dobrovolníci ulevují rodinám dětí s autismem, propojuje je projekt Homesharing
Číst článek
„Lucka je opravdu výjimečné dítě, které je radostné a je strašně prima s ní být, takže my si to užíváme. I celá moje rodina, poznali jsme se i s našimi kamarády,“ dodává dobrovolnice.
Vaškova hostitelka Hana dodává, že se o něj stará sama. „Já to praktikuju jinak, jsem na něj sama, manžel se na něj necítil, takže u nás Homesharing není v bytě. Používám sokolovnu, protože moje děti jsou skauti, tak mi půjčují klubovnu, ale jen když prší, nebo je zima,“ říká Vaškova hostitelka.
„Když je takhle hezky, jsme prakticky celý den venku. Jemu je to jedno, jen tak chodíme. Když je unavený, tak mu třeba recituju, nebo zazpívám, to má rád,“ dodává Hana.
„Baví mě to, už mám velké syny, ti už se mnou nechtějí chodit na procházku, na hřiště, tak si to kompenzuju, než třeba přijdou vnoučata. Navíc mám u toho pocit, že to někomu pomůže,“ doplňuje dobrovolnice.
