Na výlet na Papouščí kopec se vydal poslední den svého pobytu na ostrově – na internetu příliš informací nenašel, ale čekal dostupnou a pohodovou cestičku s výhledem. 

Text je převzatý z Českého rozhlasu Radiožurnálu

„Ukázalo se, že stezka má až dvacet slepých ramen, kde člověk opravdu velmi jednoduše zabloudí,“ popisuje Hanuš pro Radiožurnál. S sebou měl jen standardní výbavu – kraťasy, dvě trička, šusťákovou bundu, batoh, vodu a malé sušenky na cestu. 

Právě při zpáteční cestě z hory narazil na slepou stezku, která ho zavedla do džungle. V tu chvíli ale udělal chybu – nesnažil se vrátit, naopak se vydal do pralesa. „Vegetace začala houstnout, začalo se šeřit. V džungli není vidět ani na metr dopředu. V tu chvíli jsem zjistil, že jsem se ztratil,“ popisuje. 

Noc přečkal na pařezu. Věděl, že druhý den musí nalézt ztracenou stezku a také vodu, což je v džungli problém. Chytil se proto řeky (říkal si, že musí téci do moře), a z ní také pil. Ale přišla třetí noc, kdy začal mít strach. „Vnitrozemí je hodně opuštěné. Jakmile se člověk zamotá do džungle, tak je na všechno sám.“ 

A čtvrtou noc se začal bál o život – na ostrově v husté džungli mobil s GPS vůbec nefunguje a signál je nulový. Takové sirky pak mají větší hodnotu než mobil. Nad sebou přitom slyšel pátrací vrtulníky, nemohl na ně ale mávat přes hustý porost. 

„Pátý den, pořezaný a vyčerpaný, jsem si sedl na obrovský balvan, kde bylo trochu otevřené nebe. V tuhle chvíli jsem začal slyšet vrtulník jako nikdy předtím, mával jsem,“ vzpomíná s tím, že do smrti uvidí vrtulník a záchranáře, který ho konečně zahlédl. 

Jan Pokorný, Prokop Havel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít