'Postel nám nechybí a na teplou vodu jsme rychle zapomněli.' Jak moderní nomádi v dodávce dobývají Evropu
„Každý den jsme seděli dlouho do noci nad prací, stresovali se kvůli blbostem a řekli si, že takhle to dál nejde,“ říká Alžběta Žídek. S manželem Jakubem se rozhodli svou rutinu opustit a začít žít na cestách v obytném voze. Pro lidi jako oni se vžil pojem moderní nomádi.
S dodávkou, kterou pojmenovali Hugo, brázdí Evropu, pracují, toulají se a prožívají svůj sen. Jak dnešní nomádství vypadá? Kde spát a jak nejvýhodněji zůstat online? Na rady, tipy a zkušenosti po čtyřech měsících na cestách se Alžběty a Jakuba zeptal iROZHLAS.cz.
První část třídílného rozhovoru se týká úplného základu – jak se na takovou cestu připravit. Zatímco Alžběta odpovídala, Jakub chystal a posílal fotografie.
Nelze začít jinou otázkou – co vás k cestování v dodávce, navíc se psem, přimělo?
Už dřív jsme jezdili na výlety s naším osobním autem, kde se dají sedačky sklopit do roviny, aby se dalo pohodlně spát. Byli jsme s ním na zkoušku ve Slovinsku a druhé léto skoro 2 týdny na cestě po Balkánu. A když bylo hezky, v pátek jsme se sebrali a jeli spát do lesů v okolí. Dodávka vlastně byla jen další krok, abychom se i se psem netísnili v mrňavém autě a mohli vyrazit na delší výlety.
Na dlouhou cestu jsme se rozhodli vyrazit poté, co jsme každý den seděli dlouho do noci nad prací, stresovali se kvůli blbostem a řekli si, že takhle to dál nejde. Navíc to bylo ideální načasování. Ještě nemáme děti a jiné závazky jako třeba hypotéka. S dětmi to půjde určitě taky, ale asi už to nebude takový punk!
Když člověk jede na dovolenou, sbalí si kufr a vyráží. Co všechno ale obnáší proměna v „moderního nomáda"?
Balení zase o tolik náročnější nebylo. Nejdřív jsme vybírali samé skladné věci, a když jsme měli velké auto, mohli jsme si dovolit říct spoustu „možná se to bude hodit", protože se to všechno vešlo. Kvůli tomu teď vozíme několik nesmyslů, které jsme ani nepoužili.
Z těch úplně top věcí, které nám naopak život na cestě zpříjemňují, můžu zmínit drona, notebook od Apple, který přežije i přejetí autem, rychloschnoucí ručníky, hrnce s odnímatelnou rukojetí, solární panel a hamaku.
„Putování českých nomádů Alžběty a Jakuba Žídkových můžete sledovat na jejich blogu hugoamy.cz. “
Jak dlouho vám přípravy trvaly?
Přibližně rok. Rozhodli jsme se v únoru 2016 a postupně jsme začali vše optimalizovat a propočítávat. Potřebovali jsme auto a našetřit dost na to, abychom se nemuseli cestou kvůli penězům zbytečně stresovat. Nejsme zvyklí moc rozhazovat a hledáme způsoby, jak náklady ještě snížit. V tom nám navíc pomohla i Travel Bible (příručka s cestovatelskými tipy od Matouše Vinše a Petra Nováka, pozn. red.). Jednak ve způsobech, jak náklady snížit, i v tom, že jsme si přestali připadat jako trubky, co jen šetří. Na optimalizaci nákladů totiž není nic špatného, když chcete cestovat dlouho.
Jak přesně jste se tedy na cestu finančně připravovali?
Před odjezdem jsme měli našetřeno dost na to, aby se nám i bez práce náklady pokryly. Nedovedeme si ale představit nic nedělat.
Kuba postprodukuje video materiál, který mu posílají jeho kolegové. Také hodně fotíme a fotky zpracováváme. Doufáme proto, že bychom si mohli něco přivydělat i z jejich prodeje ve fotobankách. A já píšu blog a plánuji cestu.
Zbavili jste se před odjezdem všech svých věcí a bydlení, nebo jste si ponechali nějakou pojistku pro případ, že vás cestování přestane bavit?
Prodali jsme věci, které nám dlouho v bytě ležely bez povšimnutí a použití. Nakonec jich bylo celkem dost. Třídili jsme, vyhazovali, prodávali. Bylo to příjemně úlevné. Náš byt jsme pronajali až do srpna, cesty zpět nebylo. Kdyby se něco znenadání pokazilo, museli bychom improvizovat.
Na svém blogu píšete, že spíte tzv. na divoko. Co si pod tím vlastně představit?
My to chápeme jako spaní mimo kempy nebo stellplatzy (místa, kde mohou obytná auta stát, pozn. red.). Pro někoho to může být jen spaní mimo kempy. My jsme ale spíš solitéři. Ne že bychom se nechtěli s ostatními bavit, ale máme rádi své soukromí a naše fenka Róza může běhat na volno, aniž by to někomu vadilo. A navíc je to bezpečnější.
Jaké největší výhody a nevýhody takové spaní má?
Ráno otevřete dveře a díváte se na pláž nebo posloucháte šumění borovic. Jste, alespoň většinou, v přírodě. Jdete se někam projít hned po probuzení a je vám dobře. Elektřinu si vyrábíme sami, respektive máme na střeše solární panel, jen vždy musíme mít zásobu vody. Nevýhodou pro někoho můžou být chybějící sociálky, ale nám záchod v přírodě přijde pohodlnější a hygieničtější než veřejné záchody. Také se tím ušetří spousta peněz. V Maroku obyčejné kempy stojí okolo 5 až 7 eur, ale ve Francii vyjde noc na 15 až 30 eur za noc.
Je něco, co vás při cestování rozzlobilo?
Občas bezohlednost řidičů. Jezdí prostředkem silnice, neuhýbají se, na parkovišti do vás žďuchnou a ani se neomluví. Ve Španělsku nás také vytáčely hromady odpadků. Byly všude - na každém plácku, uprostřed lesa v přírodním parku, v horách, na plážích... Vysbírali jsme toho několik pytlů a stejně to bylo málo.
A taky jsme permanentně poštípaní od komárů. Kuba to má dobré, že jdou skoro všichni po mně. V Seville jsme zažili asi nejhorší komárovou noc, kdy jsme na sobě ráno napočítali přes sto štípanců.
A co vás na novém způsobu života překvapilo?
Že to jde a je to snadné. A že jsme to neudělali už dřív. Životní náklady máme nižší než doma.
Osobně si neumím představit život bez teplé tekoucí vody, nestýská se vám po všech těch výdobytcích moderní doby, kterými se rozmazlujeme?
Sami jsme překvapení, ale nestýská. V zimě by nám určitě chybělo topení, ale i to se dá vyřešit. Třeba v březnu jsme byli přikrytí vlněnou bulharskou dekou.
Ani ta postel nám nechybí. Takový ten pocit, když skočíte do měkkých peřin a válíte se. Když ležíte v trávě a koukáte do korun stromů, tak je to ještě lepší. Navíc máme i pohodlné matrace. Natáhneme se, nemusíme se krčit a na filmy koukáme na monitoru, který s sebou vozíme. Na teplou vodu jsme zapomněli docela rychle.
Co byste poradili těm, kteří by si takový způsob života chtěli také vyzkoušet? Je to pro každého a co je ze začátku nejtěžší?
Pro začátek je dobré vyzkoušet si cestování v autě. Zjistit, jestli vás roadtripy vůbec baví. My to máme tak, že moc neposedíme a máme rádi i to samotné bytí na cestě. Na jednom místě jsme byli maximálně 3 noci a v obou případech kvůli dešti. Jinak se každý den přesouváme, což může kdekomu připadat únavné.
A pak právě to, zda dokážete žít bez teplé sprchy, mít věčně špinavé nohy od chození bosky, občas trochu smrdět, nemít možnost dojít se vyčůrat, kdykoli se vám chce, nebo snést kradmé pohledy lidí, kterým připadáte jako socka nebo hipík.
Nejtěžší pro nás bylo vybrat si auto a vyřešit elegantně internet na cestě. Všechno ostatní přišlo postupně samo.
V pokračování rozhovoru se dozvíte, jak nomádi na cestách řeší připojení k internetu, hygienu, vaření či hospodaření s vodou. Ve zavěrečném dílu si pak můžete přečíst, jak na cestách co nejvýhodněji zůstat online.
Na celý průběh cestování Alžběty a Jakuba se můžete podívat na blogu Hugo a my.
