OBRAZEM: V americkém městě Salem vzpomínají na Jana Amose Komenského a pečou jablečné štrůdly
Město Salem v Severní Karolíně v něčem připomíná skanzen. Ulice staré části Salemu ale nejsou sestavené ze staveb svezených z širokého okolí. Budovy stojí tam, kde vždycky byly, a v některých se dokonce stále bydlí. Je to zároveň soukromé muzeum provozované neziskovou organizací. K vidění je tu třeba kovářská dílna, puškařství, hospoda, škola nebo pekárna.
Město Salem má také vzdálenou spojitost s Moravou. Založili ho totiž Moravští bratři, příslušníci protestantské komunity ze Saska, kteří se do Ameriky vydali hledat náboženskou svobodu.
Moravští bratři přišli do Severní Karolíny v polovině 18. století z Betlehemu v Pensylvánii vzdáleného asi 800 kilometrů na sever. A v lednu 1766 tady začalo osm mužů vysekávat les, aby tu později mohla vzniknout osada Salem.
Nejstarší domy jsou postavené z hrázděného zdiva, které jasně ukazuje na vliv německé architektury. Postavili tu také ubytovny pro svobodné ženy a muže a kostel. V něm mi zdejší farnice Chris Puryerová ukazuje vitrážová okna s biblickými výjevy a pod nimi dedikační tabulky na památku Jana Husa a Jana Ámose Komenského.
Babička, pekařka a manažerka
Jednou z dalších plně funkčních budov v Salemu je přes 220 let stará pekárna.
Paní Deboře Crewsové je 71 let a vypadá jako babička, která by do takovéto starobylé pekárny patřila. Má na sobě červenou sukni, modrou kostkovanou zástěru, květovanou blůzu a na hlavě má čepec uvázaný růžovou stuhou. Je manažerkou pekárny, ale také příležitostnou průvodkyní.
Dnes je pekárna hlavně prodejnou toho, co se tu kdysi vyrábělo od roku 1800. S přestávkami se tady denně peklo do roku 1981, kdy už pekárna nestačila pokrýt poptávku a začalo se péct v moderním provozu.
Začíná se chlebem
Největší cihlová pec ve městě slouží k občasným ukázkám pečení. Paní Deborah se naučila s pecí zacházet, i když to byla hlavně těžká mužská práce a hospodyně pekařům při pečení jen pomáhaly.
Do rozpálené a dobře vymetené pece se muselo připravené těsto vkládat dlouhou sázecí lopatou a muselo se to dělat rychle, protože proces pečení začínal, jakmile se bochník ocitl na kraji pece.
„Trvá to tak tři hodiny, než se pec vytopí na správnou teplotu a připraví na pečení. Mezitím si musíte nachystat všechno pečivo, protože pak máte asi jen další tři hodiny na to všechno upéct,“ vysvětluje paní Deborah.
„Začíná se chlebem. Pak se do pece sází tenké koláče s cukrovou krustou. Do chladnější pece pak jdou piškotové buchty, potom ovocné záviny a až na závěr se při nejnižší teplotě pečou sušenky,“ popisuje.
Chloubou pekárny založené před více než dvěma staletími příslušníky protestantské církve Moravských bratří jsou vedle litých koláčů s karamelovou krustou i záviny, kterým se hezky německo-česky říká štrůdly. S višněmi a mandlemi nebo s jablky, skořicí a vlašskými ořechy.
Paní Deborah mne upozorňuje, že to asi bude jiné, než co znám. Ne tak sladké uvnitř a se sladkou polevou na povrchu.
Čerstvě upečený jablečný štrůdl s vlašskými ořechy je zabalený ve voskovaném papíru a pak ještě v igelitu. Těším se, až to doma rozbalím, protože jablečný štrůdl se skořicí a ořechy, to je něco, co v Americe jen tak nenajdete.
