Severní a Jižní Amerika dlouho existovaly jako dva nezávislé kontinenty. K jejich náhlému spojení došlo asi před 3 miliony let, kdy tektonická činnost pozdvihla oblast centrální Ameriky a vytvořila pevninský most, na kterém leží dnešní Panama. Ten pak umožnil migraci živočichů z jednoho kontinentu na druhý. Navzdory téměř bezprecedentně vysokému počtu druhů, které toho využily, jsou paleontologické doklady migrace ptáků velmi skrovné. Při zkoumání vlivu náhlého spojení kontinentů na diverzitu amerických ptačích druhů se proto vědci museli obrátit ne k fosilním kostem, ale k DNA.

Biologové z Nevadské univerzity analyzovali dědičnou informaci 11 řádů, 34 čeledí a více než 100 ptačích druhů z Nového světa. Takzvaná metoda molekulárních hodin jim umožnila stanovit dobu migrace z jednoho kontinentu na druhý. Výsledky studie ukázaly, že i když ptáci dokázali létat, nepokoušeli se překonat vodní plochu, která ležela mezi Severní a Jižní Amerikou. Stejně jako savci čekali na vytvoření pevninského mostu, jehož vytvoření odstartovalo vlnu migrací.

Kromě nechuti ptáků překonat vodu vědci objevili také to, že migrace neprobíhala rovnoměrně. V tropech se ptáci šířili oběma směry, ale v mírných zónách už tomu tak nebylo. Ptáci ze Severní Ameriky opakovaně vstupovali na druhý kontinent a šířili se po celé Jižní Americe. Jihoamerickým druhům se ale na sever nechtělo, což znamená, že ptáci se už podruhé zachovali úplně stejně jako savci. Asi 50 % jihoamerických savců pochází ze Severní Ameriky, ale jen 10 % severoamerických savců má své kořeny v Jižní Americe.

Zdroj: Ecography

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít