V pražských Kbelích testují část nosné rakety Ariane 6. Poté, co díl projde kontrolou, poletí do vesmíru
Na novém modelu nosné rakety Evropské kosmické agentury Ariane 6 se podílí mnoho evropských zemí včetně České republiky. Některé z dílů vyrábějí i české firmy, například kryt spodní nosné konstrukce pomocného motoru, který právě v těchto dnech prochází závěrečným testováním ve Výzkumném zkušebním leteckém ústavu (VZLÚ) v Praze-Kbelích.
Přípravy na unikátní zátěžovou zkoušku tohoto jedinečného a velikého kosmického dílu trvaly téměř tři roky.
„Vzhledem k tomu, že většina částí testovacího zařízení je unikátních, museli jsme celou zkoušku dobře naplánovat, sladit práci jednotlivých týmů i logistiku výroby a dodávky velkých komponentů,“ přibližuje pro Český rozhlas Plus vedoucí projektového týmu Petr Franc z VZLÚ.
Jak se testuje díl rakety, která poletí do vesmíru? Poslechněte si reportáž Evy Kézrové.
Zkušební konstrukce zabírá plochu deset krát deset metrů a je vystavěna do zhruba osmimetrové výšky. Výpočtáři společně s konstruktéry provedli desítky simulací a výpočtů, aby ji navrhli optimálně a dostatečně dimenzovanou.
Spodní nosná konstrukce má dvě hlavní funkce: spočívá na ní vlastní hmotnost rakety před startem a za letu přenáší tah boosteru neboli pomocného motoru na hlavní tělo rakety. Jedná se o důležitý konstrukční prvek z hlediska statické únosnosti, a proto je potřeba ověřit tuhost a nosnost dílu.
„Když se podíváte na tu raketu, tak po stranách jsou takové menší válce, to jsou právě ty boostery,“ říká Franc a popisuje, která část je v těchto chvílích připevněna ve speciální testovací konstrukci: „Tohle je zrovna ten spodní prstenec o průměru 3,5 metru. Je vyrobený z leteckého durelu, na výšku má zhruba metr a váží asi tunu.“
Ruský modul Nauka zakotvil u Mezinárodní vesmírné stanice. Připojil se po sedmidenní cestě
Číst článek
Navrhla jej německá společnost MT Aerospace Augsburg a vyrobila česká firma ATC Space Klatovy.
K uchycení testovací konstrukce použili inženýři 150 velkých šroubů, samotná vesmírná součástka je pak poseta stovkou čidel pro měření deformace. „Tyto tenzometry vyhodnocují napětí, které se v tom materiálu zvětšuje působením síly, která dosahuje až 500 tun,“ popisuje český inženýr.
„Každou sekundu zkoušky, která trvá několik minut, zaznamenáváme deset hodnot a vidíme, jak v tom zkušebním díle probíhá deformace.“ I pro vesmírné díly jsou povoleny určité deformace, mohou však dosahovat maximálně desetin milimetru.
Testovaný díl poletí do kosmu
Testování krytu spodní nosné konstrukce pomocného motoru nového modelu vesmírné rakety Ariane 6 potrvá v pražských Kbelích až do listopadu. A přestože je zkoušený díl podroben vysokým zátěžovým a deformačním testům, nesmí se při tom poškodit.
„Konkrétně tento díl se pak namontuje na raketu a poletí do kosmu,“ upozorňuje Petr Franc, podle kterého jde o takzvaný kvalifikační test.
„Veškerá naměřená data se pak srovnávají s teoretickými výpočty konstruktérů, jestli skutečně i v realitě dosahují takových hodnot tuhosti, jaké nosná raketa potřebuje.“
Jak testování kosmického dílu vypadá, si poslechněte v reportáži Evy Kézrové.
