‚Po kvalifikaci jsem se docela rozjezdila, bohužel pak přišla chyba ve finále,‘ říká po stříbru Ledecká
Ester Ledecká si po čtvrtečním triumfu v obřím slalomu dojela na mistrovství světa ve snowboardingu pro další medailové umístění. Ve Svatém Mořici obsadila druhé místo v disciplíně, která není její prioritou, tedy v paralelním slalomu. Podle jejích slov zde byl ale tréninkový deficit znát.
Ester gratuluji k výkonu i k fantastickému výkonu se šampaňským, protože tak daleko jste s ním snad ještě nedostříkla.
Děkuju, už začínám mít docela praxi letos, tak je to dobrý. Ale byl to zajímavý závod, řekla bych, že hodně těžký. Ty podmínky, to byla docela výzva, ale bojovali jsme. Myslím si, že po té kvalifikaci jsem se docela rozjezdila, bohužel pak přišla chyba ve finále. Vlastně i v semifinále, to jsem ještě stihla, ale ve finále jsem to dohnat nedokázala.
Nicméně je vidět, že my jsme se soustředili více na ten obřák, protože jsme těch dní měli opravdu hrozně málo. Rozdělit je ještě do dvou disciplín je strašně těžký. Soustředili jsme se spíše na obřák, jelikož je to olympijská disciplína, na slalom jsme tak měli opravdu jen pár dní. Je to trošku znát.
Byl to napínavý závod od začátku do konce. Už ta úvodní kvalifikační jízda. Jak moc vám zatrnulo, když jste v podstatě úplně vyjela z trati?
Já jsem se tam vlastně úplně zastavila, bojovala jsem. Nejdřív jsem doufala, že se vůbec dostanu do druhého kola. Pak jsem si říkala, že musím tu druhou jízdu trochu nakopnout, ale zase ono se nedá tady moc riskovat. Za prvé to moc neumím a za druhé ten slalom je hrozně těžký.
Bylo to zavřený, bylo tam spousta koryt, bylo to rozbitý, protože jak do toho vjeli chlapi při té první kvalifikační jízdě, tak se to úplně rozsekalo. Takže bylo těžký tam něco nahnat, ale podařilo se mi v té druhé jízdě zajet nejlepší čas, tím jsem se vlastně posunula do top 16. Pak už to bylo trochu v jiném rytmu, než jsem zvyklá, protože většinou si můžu ty tratě vybírat já. Teď jsem musela spoléhat na to, kam mě ty holky pošlou. Upřímně mi to ale nijak nevadilo, alespoň jsem měla o jedno rozhodnutí míň.
Tím, že jste jela ve finále pravou nohou dopředu a modrá dráha je vlevo, tak jste viděla soupeřku. Asi jste tedy viděla, že ona tam zaváhala stejně jako vy, byť ten rozestup mezi vámi byl veliký. Objevila se v tu chvíli naděje, že by to ještě mohlo vyjít?
Já bojuju do poslední chvíle. I kdyby byla přede mnou už v cíli, tak já stejně dobojuju tu svou jízdu až do konce. Já to takhle prostě mám. Naučil mě to můj děda a jsem za to hrozně vděčná. Myslím, že se mi to v tom životě dost vyplácí.
