Na Měsíci už 45 let stojí sovětské vozítko Lunochod 2. Majitele má na Zemi
Před 45 lety na Měsíci přistálo vozítko Lunochod 2. Sovětský svaz chtěl projektem řiditelných vozidel ukázat, že se technicky vyrovná americké NASA. Vypuštěním druhého Lunochodu ale celý program skončil.
„Tisk po celém světě píše o novém úspěchu našich inženýrů. Lunochodem se nepředstavitelné stalo skutečností.“
Sovětská propaganda Lunochody vykreslila jako zázrak moderní techniky.
Jak ale uvádí publicista Pavel Toufar, vozítko zaujalo i samotným vzhledem. „On to byl takový, řekněme, velký kotel na osmikolovém podvozku s odklopenou horní částí, jako kdybychom si představili víko. Nebylo to ale samoúčelné, mělo to velký význam, protože se v tom jednak udržovaly vnitřní tlaky, stabilní teplota, na odklopeném víku byly panely slunečních baterií,“ vysvětluje pro Radiožurnál.
Stroj na dálku řídila pětičlenná posádka. Původně ho ale přímo po Měsíci měli prohánět ruští kosmonauti. „Měl tam přistát dřív než lunární modul s kosmonautem, měl posloužit jako vizuální můstek lunárního modulu a měl být dokonce použít kosmonautem pro pohyb kolem lunárního modulu,“ dodává.
Unikát
Technologii bezpilotního řízení nakonec použili i záchranáři, kteří v roce 1986 odklízeli trosky reaktoru v jaderné elektrárně Černobyl.
Podle Toufara má ale vozítko ještě jednu zvláštnost. „Lunochod 2, který spočívá na Měsíci a už dlouho nepůsobí aktivně, je v soukromém vlastnictví jednoho člověka, který je jedinou soukromou osobou, jež vlastní majetek na jiném kosmickém tělese.“
Ruský kosmický program kvůli nedostatku peněz prodal část své techniky. Vozítko tak patří producentovi počítačových her Richardu Garriottovi. Svou roli v tom sehrálo i to, že jeho otec Owen byl astronaut, který se do vesmíru podíval ve stejný rok, jako Lunochod 2.
