Ptakopysk si svůj přídomek „podivný“ vysloužil z celé řady zoologických zvláštností. Během milionů let si tento vejce snášející savec vyvinul kachní zobák, prsty na končetinách spojené plovací blánou, které mají na koncích maličké jedovaté drápy, a také plochý ocas podobný bobřímu.

Ne všechny jeho pozoruhodné vlastnosti jsou však fyzické – tento tvor se také spoléhá na vysoce vyladěný smyslový systém, který dokáže rozpoznat jak mechanické podněty, jako je dotyk, tak elektrické změny v blízkém okolí. Tento další talent pomáhá ptakopyskům lovit potravu a vyhýbat se predátorům, aniž by potřebovali vizuální informace.

Dceřina otázka

Mnoho lidí se o ptakopyskovi poprvé dozví v dětství. A stejné to bylo i v případě devítileté dcery profesora Ti Weje, výzkumníka Pekingského institutu nanoenergie a nanosystémů, který je hlavním autorem studie zveřejněné v časopise Science Advances.

„Povídali jsme si a moje dcera mi řekla o dokumentu o ptakopyscích, který viděla v televizi. Zeptala se mě: ‚Věděls, že ptakopysk se při lovu nespoléhá na oči?‘“ vzpomínal Ti Wej.

Dodal, že právě tato otázka ho inspirovala, aby se ponořil do pozoruhodného smyslového systému ptakopyska, který se vzápětí stal základem nového zařízení, jež vyvinul jeho tým.

„Naším cílem bylo napodobit schopnosti ptakopyska v umělé kůži, která kombinuje hmatové funkce s funkcemi vnímání na dálku,“ popsal vědec.

„Naším hlavním cílem bylo rozšířit rozsah vnímání umělých systémů a umožnit robotům detekovat a komunikovat s okolím, aniž by se spoléhali pouze na fyzický kontakt. To by mohlo výrazně zlepšit interakci a ovládání v robotických aplikacích a překonat omezení tradičních hmatových senzorů, jejichž efektivní fungování závisí na přímém kontaktu,“ dodal Ti Wej.

Zvýšit dosah

Multireceptorová kůže, kterou tým vytvořil a naprogramoval s pomocí hlubokého učení, rychle identifikovala materiály s přesností 99,56 procenta a snímala objekty vzdálené až 150 milimetrů.

Takové schopnosti by jednoho dne mohly pomoci při modelování extrémního klimatického prostředí, zlepšit interakci mezi člověkem a strojem a potenciálně posílit autonomní robotické navigační systémy.

Jeho tým chce v budoucnu vylepšit materiálovou konstrukci svého senzoru, aby rozšířil jeho dosah a přesnost snímání elektrického pole, a přizpůsobit ho tak, aby zvládal nepředvídatelné prostředí. Doufají také, že se jim podaří začlenit více senzorických vstupů, aby zvládal interpretovat i složité podněty.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít