‚Je to alarmující.‘ Mikroplasty se dostanou přes placentu až do plodu, upozorňují vědci
Částečky plastů menší než pět milimetrů znečišťují vodní toky a oceány a podle vědců se dostávají i do našich těl. Mnohonásobně víc těchto takzvaných mikroplastů pak oproti dospělým vylučují kojenci. Ze vzorků stolice to zjistil americko-čínský tým vědců. Své závěry publikoval časopis Americké chemické společnosti.
Vědci se ve své studii zaměřili pouze na dva druhy plastů. „Využili jsme hmotnostní spektrometrii, abychom ve stolici měřili množství polykarbonátu a také polyethylentereftalátu, známého jako PET. Do naší studie jsme zapojili deset dospělých a devět dětí. Šesti z nich byl jeden rok, tři byla novorozeňata,“ popisuje šéf výzkumného týmu Kurunthachalam Kannan z Newyorské univerzity.
Vědci poprvé v placentě objevili mikroplasty. Jejich přítomnost je velmi znepokojivá, uvedli
Číst článek
Zatímco u polykarbonátu se hodnoty u dospělých a dětí nijak výrazně nelišily, množství mikroplastů typu PET u dětí vědce překvapilo. „U jednoročních dětí jsme zjistili, že mají průměrně 36 tisíc nanogramů mikroplastů v jednom gramu stolice. U dospělých je to 2600 nanogramů.“
Z celé pilotní studie vychází, že děti mají ve stolici zhruba 10 až 20× víc těchto mikroplastů než dospělí. „Je to alarmující číslo. Přeci nechceme, aby naše děti byly vystaveny všem těmto lidmi vytvořeným chemikáliím. Rozhodně mě to znepokojuje,“ říká Kannan.
Mikroplasty u novorozeňat
Za zvlášť znepokojivé považuje šéf týmu nálezy u novorozeňat. Vědci totiž detekovali mikroplasty i v takzvaném meconiu, které dítě vylučuje ještě předtím, než začne trávit mateřské mléko. Česky se tomu říká smolka. „Je to alarmující. Mikroplasty, které se dostaly do plodu, byly malinké. Šířily se organismem matky, prošly placentou a dostaly se do plodu,“ popisuje pro Radiožurnál environmentální chemik Tomáš Cajthaml z Mikrobiologického ústavu Akademie věd.
„Víme, že mikroplasty mohou být nebezpečné, mohou způsobovat záněty. To je informace, která se ví od 70. let. U mikroplastů se ví, že způsobují oxidativní stres, který může vést k rakovinovému bujení.“
Víc informací vědci zatím nemají. Nevíme, kolik přesně mikroplastů v těle máme, jak jsou veliké a které z nich jsou skutečně nebezpečné a do jaké míry.
Naopak odpověď na otázku, proč jich je v tělech dětí několikanásobně víc než u dospělých, je nasnadě. „Často něco žužlají, pohybují se u podlahy na plastových koberních, mají plastové hračky, krmíme je z plastového nádobí...“
Jak chránit děti?
Co tedy mohou rodiče udělat pro to, aby polykání mikroplastů u dětí zabránili? „Měli bychom najít cestu, jak snížit množství plastových předmětů, se kterými děti přicházejí každý den do kontaktu. Třeba při krmení a podobně. Lidé by měli přinejmenším vědět, že se něco takového děje,“ radí Kurunthachalam Kannan.
Vědci se teď pokusí rodičům snahu o snížení rizika pozření plastových mikročástic jejich dětmi usnadnit. Rozhodli se ve studii pokračovat a zjistit, z jakých konkrétních plastových věcí se drobné částečky do těl dětí dostávají.
