Klimeš: Platy jako v Německu? Museli bychom na Moravě najít ropu, je to nesmysl

Praha 20. listopadu 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Potřeboval bych alespoň osm let a budeme tady mít stejné platy jako v Německu,“ prohlásil před pár dny premiér Petr Fiala z ODS v Otázkách Václava Moravce. Myslel tím dalších osm let, nebo do toho počítá i současný mandát?
Díval jsem se na jeho vyjádření v Otázkách Václava Moravce opakovaně a, upřímně řečeno, moc jsem to nepochopil. A je to úplně jedno, protože nestačí ani to, ani ono. I kdybychom protáhli konvergenci k Německu, která se v podstatě zastavila, tak když budeme brát, že porosteme o nějakých 2,5 % ročně, Němci nic moc, o 1 %, tak se dostaneme někam k rokům 2060, možná 2070, takže ať si pan premiér vezme čtyři, nebo osm let, je to nesmysl. Nevím, čemu to připodobnit. Když jsem poslouchal jeho výrok, tak jsem si vzpomněl na nesouvislá kryptická vyjádření bývalého premiéra Andreje Babiše z hnutí ANO a taky na to, jak sliboval „2 tisíce miliard“ z lithia. To je asi odpověď současného premiéra na to, co sliboval jeho předchůdce. Obojí je nesmysl a ekonomicky to nedává žádnou logiku. Můžeme se bavit, jestli to dává smysl v politickém marketingu, ale i tam to vidím pochybně.

Jak teď leží čísla, když budeme chtít být konkrétní? Průměrná mzda v Německu byla loni v přepočtu asi 107, 108, 110 tisíc korun. Tento údaj se liší, já použiji data z Eurostatu, podle kterých si Češi loni průměrně vydělali zhruba 49 tisíc korun. Když se ale podíváte do Českého statistického úřadu, najdete mnohem nižší čísla, ale tak či onak, pořád jsme hodně daleko od Německa, kde mají dvakrát, možná dvaapůlkrát vyšší platy.
Je extrémně riskantní vytahovat zrovna tuto kartu, protože když se podíváme na minulé roky, a ano, byly krizové a zaplaťpánbůh, že je snad máme za sebou, tak v platech vůči Němcům nebo Rakušanům odskakujeme a nepřibližujeme se k nim. Když se podíváme na roky 2021 a 2023, tak se propast mezi průměrnými ročními hrubými výdělky zvýšila. Nevím, co by se muselo dít, abychom se dostali na dvojnásobek za osm let. To bychom museli na Jižní Moravě najít nějakou ropu nebo lithium a Německo by se muselo úplně zlikvidovat. Ale domýšlejme to – jsme ekonomicky navázáni na Německo, které má na našem území spoustu věcí, protože tady stále máme nižší mzdovou hladinu. Je to především automotive, přičemž nemusím zmiňovat jenom mladoboleslavskou Škodovku. Když mzdy dorovnáme, zůstane tu Škodovka? Nezůstane. A pokud chceme, aby zůstala, tak bychom museli nabídnout excelentní elektroinženýry, autodesignéry a další profese s vysokou přidanou hodnotou.

Rozumím, ale na druhou stranu to zní, že patříte k zasmušilým kritikům a nesebevědomým pochybovačům, jak Petr Fiala označil lidi, kteří mu křivdí. V pondělí na síti X napsal, když reagoval a pokračoval v té diskuzi, že pokud nebudeme mít velké cíle, zůstanou nám tu mzdy jako v Agrofertu.

Tím si rýpnul do předsedy hnutí ANO a narážel asi na inzeráty s podprůměrnou mzdou, které se v minulosti objevovaly a na něž lákali právě do Agrofertu. Holding se pak ohrazoval a Andrej Babiš teď měl na Fialova slova o německých mzdách reagovat přes Primu.

Nemá premiér Fiala pravdu v tom, že by si Češi měli dávat vyšší cíle a že jsme málo sebevědomí?
Určitě ano a pak by bylo skvělé, aby proto tato vláda či ty předchozí něco dělaly. 

Že hodně investují a že v příštím státním rozpočtu jsou mimořádně velké investice, to není příslib do budoucna?
Pokud se chceme dostat na německé a rakouské mzdy, tak řešení jsou velmi jednoduchá a bavíme se o nich už roky. Buď je, řekněme levicové řešení: pojďme to hnát přes radikální zvyšování minimální mzdy. V nějaké chvíli člověk bude tak drahý, že bude muset dostávat práci, která se z hlediska produktivity a celkového výdělku vyplatí. Nejsem zrovna příznivce bezhlavého zvyšování minimální mzdy, byť si myslím, že by klidně mohla být vyšší...

Ale zvyšuje se v poslední době. 
Zvyšuje, ale když to porovnáme ne s Německem a Rakouskem, ale i s některými postkomunistickými východními státy, tak jsme hodně nízko. Pak je tu pravicové řešení, které je mi bližší: pojďme rozvolnit zákoník práce ještě více a motivovat lidi, aby se stěhovali za prací. Snad nikdo v Evropě nemění práci tak málo jako Čech, přitom iluze, že máme jednu práci na celý život, už je dávno pryč. Investujme radikálně do vědy a vzdělání. V této chvíli je mi jen líto, že se z premiérova vyjádření neustále opakuje dohánění Rakouska a Německa v mzdách, ale když se podíváme na celou větu, tak přece řekl, že se budeme mít jako v Německu, budeme mít univerzity ve špičce a špičkové firmy a nebudeme montovna. 

Málokdo se vykašlal na vysoké školství jako tato vláda. Byly nějaké sliby o 130 % průměrné mzdy pro regionální základní a střední školství, což se sice nedaří, ale nějaké zvýšení v posledních letech tam bylo. Když se ale podíváme na výhled vědy a výzkumu, a vláda může rozhodnout, že do toho začne rychle investovat, tak se dostáváme ve výhledu příštích let bez eurofondů na nějakých 0,5 % HDP v letech 2026, 2027. To je naplánováno ve střednědobých výhledech. Tak málo se neinvestovalo do vědy a výzkumu už deset, možná patnáct let.  

Ale pan ministr pro vědu a výzkum se chlubil, že oproti ministryni, která odešla, získal víc peněž do příštího roku.
Připomeňme tu hádku – bylo tam něco přes 40 miliard, on se teď dostal na nějakých 50 miliard, je to volební rok. Když se podíváme do střednědobých výhledů, tak ta částka zase brutálně padá a je to naplánováno někam na 40 miliard. České vysoké školy a česká věda financovaná z veřejných rozpočtů z toho nemůžou vyžít. Srovnání s Německem je tady důležité. Jestliže chceme mít mzdy jako u našich západních sousedů, tak musíme jako v Německu investovat do vědy a výzkumu zhruba přes 3 % HDP, ne to, co investujeme my. S tím už vláda může něco udělat. 

Ujel nám vlak?

Kdybych to za vás shrnul, tak je třeba zvýšit minimální mzdu, respektive ji radikálněji zvýšit a zvyšovat, druhý bod jsou investice do vědy a výzkumu a třetí bod se týká vámi zmíněné fluktuace zaměstnanců, kteří nejsou motivováni, aby měnili práci. Podle analýzy Ministerstva práce a sociálních věcí jsme mezi vyspělými zeměmi OECD na tom skoro nejhůře, protože ročně změní místo jen 15 % zaměstnanců. Jsou toto novinky za posledních 30 let, když na změnu ekonomiky a na to, abychom dohnali Německo a Rakousko, bylo spoustu času? Mluvilo se o tom už po roce 1989, například Walter Komárek to tenkrát dělal.
K tomu možná dvě věci. Jedna je taková technicky politická. Všechny tyto sliby Waltera Komárka, že budeme mít korunu jak marku...

Marka za dvě koruny. 
Přesně tak. Václav Klaus sliboval v roce 1996, že budeme mít do roku 2000 dvojnásobné platy. Ale tyto věci ne náhodou padaly tak půl měsíce před volbami. Hodit něco do veřejné debaty je marketingový trik. Půl měsíce to vydrží, lidé si to zapamatují a řeknou si: Aha, tak to jsou ti, kteří pro nás chtějí vyšší mzdy a platy, jdeme je volit. Koneckonců co bylo lithium Andreje Babiše? Hodit to na poslední chvíli do veřejné debaty, než si lidé uvědomí, že je to naprostý nesmysl. Ale pan premiér toto zkouší rok před volbami, pokud tedy nejsou v záloze nějaké extrémně rychlé předčasné volby, a za ten rok si vydiskutujeme, že takovou hloupost málokdo v historii řekl. Nevidím to tedy funkčně ani marketingově. Asi nerozebírejme, že česká ekonomika víceméně stagnuje od velké finanční krize v roce 2008 a následujících let, viděli jsme naše problémy v souvislosti s velkou hospodářskou krizí v celé Evropě a na Západě. Ale nám se zadrhla produktivita práce, a tím pádem se zadrhlo i navyšování mezd. Jsme naštvaní, protože mzdy nějakým způsobem rostou, ale životní náklady nám v poslední době prostřednictvím inflace vyrostly mnohem více. To je ta naštvanost. Ekonomové roky radí vládám, aby si dávaly pozor na to, v jaké jsme situaci. Často se tomu říká past středního příjmu. My nebo Slovinci jsme z postkomunistického východu někam dorostli, je to ta polovina Německa, 90 % průměru Evropské unie, a pak už nemůžeme dál. Ale problém není, kdy doženeme Rakousko a Německo. Podle mě to nebude nikdy, pokud si celé Německo nedá čtyřletou, osmiletou, desetiletou dovolenou na Rujáně. I tato země se snaží postupovat nahoru. Velmi rychle nás ale dohánějí někteří východní sousedé, kteří byli hluboce pod námi, tedy Poláci, Rumuni, svého času hodně vysoko poskočili Slováci.

U Poláků se mluví o tom, že kdybychom počítali průměrné mzdy jenom v soukromém sektoru, tak už jsou před námi.
Polsko je skvělý příklad. Teď se sice chvilku bavíme o Rakousku a Německu díky panu premiérovi, ale čím dál více se v této debatě začínáme bavit o Polsku, protože nás dohání a předhání. V té chvíli je fascinující ta politická debata: Chceme poskočit jako Poláci. Jenže když se pak konkrétně ptáte, tak v podstatě nechceme nic z toho, co Poláci dělají. Například rychle postavili infrastrukturní síť, ale je to na hraně vyvlastňování, což tady nechceme a česká vláda to nechce.

Petr Fiala ale taky říká, že buduje klíčovou infrastrukturu.
Jasně, něco přichystaly minulé vlády a on to teď otevírá, něco přichystal Petr Fiala s Martinem Kupkou, což je velmi dobrý ministr dopravy, a otevře to příští vláda. Jenže Poláci si za pár let dobudovali silniční a dálniční síť, ale my nechceme tak rychle vyvlastňovat. Razantně tam poskočili s minimálním mzdou, ale to my nechceme. Dali velké rodinné příspěvky, které posunuly celé východní Polsko nahoru, ale to je pro nás moc levicové. Když už se chvilku nebudeme bavit o Rakousko a Německu, tak je pro nás těžké aspoň držet krok s Poláky, kteří se snaží past středního příjmu prorážet, ale zároveň nechceme vůbec nic z receptů, co Poláci mají, a jakékoliv vlastní nedokážeme nabídnout. Tvrdíme ale, že budeme mít univerzity jako v Německu, i když dáváme na veřejnou podporu vědy nejméně za posledních deset patnáct let.

Ještě srovnání s Visegrádskou čtyřkou: u nás průměrné mzdy rostou nejméně. Podle analýzy Forbis Mazars reálné mzdy v Česku a ve Švédsku za posledních pět let klesly zase nejvíce ze zemí OECD. Zmiňoval jste produktivitu práce a toto téma mě zaujalo, už když jsem poslouchal Víta Hradila ze společnosti Cyrrus. V České televizi říkal, že tu jsou dva důvody, proč mzdy nedorovnávají Německo ani zdaleka. První je produktivita práce, která je nižší než v Německu. 58 % německého HDP na hlavu je asi vypovídající. Za druhé to je přerozdělování bohatství, kdy si čeští zaměstnanci sáhnou na méně.
Obojí platí. Je opět potřeba podívat se na celkový příběh od 90. let. V 90. a nultých letech jsme měli něco, co dobře fungovalo. Já tomu říkám Pax Bohemica. Dá se to popsat tak, že sem jdou velmi vysoké zahraniční investice, je tu nízká nezaměstnanost a za to platíme relativně nízkými mzdami. Je to něco za něco, ale to se vyčerpalo, protože zahraniční investice sem nadále proudí, jenže už nemají počáteční investiční cyklus, ale vybírají dividendu. Je to pořád ta debata, která se odehraje jednou za rok, když se podíváme na statistiky toho, kolik se z českých bank a podniků stáhne do západní Evropy. Vidíme, že už je to vybírání z investičního cyklu. To, co potřebujeme, je velká reinvestiční pobídka pro zahraniční kapitál, aby to tady v uvozovkách otočil a zase to tu nechal, do něčeho investoval, vsadil na lidi s vysokou přidanou hodnotou, dal jim pěkné mzdy a znovu šel do dvacetiletého investičního cyklu. Ale to nyní nemáme. Devadesátkový příběh s nízkou nezaměstnaností za nízké mzdy se rozbil. S cenami potravin a všeho, které se úplně dorovnají Západu v mnoha oblastech, a bez západních mezd už si nevystačíme, jenže nemáme nový příběh.

Abych to něčím zastřešil, v jedné knížce jsem psal, že potřebujeme to, co za první republiky byl nostrifikační zákon, díky kterému se rakousko-uherské firmy musely přestěhovat do Prahy. Nevolám po tomto, ale říkám, že by se to mělo odrazit například v daňové politice. Pokud investujete do vědy a výzkumu v dané firmě, můžete si sáhnout až na nulovou daň, kterou pak platíte státu. Proč? Protože vás to nutí nechávat tu ty prachy a z peněz na vědu a výzkum pravděpodobně velmi dobře platíte někoho, kdo má plat 100 tisíc. Ale ekonomové, kteří tomu rozumí mnohem více než já, tento příběh navrhují v nějakých úpravách deset patnáct let, co víme, že se nám produktivita práce zadrhla. Druhá věc, kterou říkáte, je také pravda. Je logické, že když jsme v investičním cyklu, tak se pak peníze hodně stahují. Není tu, do čeho moc investovat, a například české banky přetékají kapitálem, není ho moc do čeho vrazit, nevznikají tady skvělé velké podniky, které by dávaly pěkné mzdy. Na zaměstnance pak samozřejmě zbyde relativně méně.

Zmiňoval jste ceny potravin, tak prohloubím depresi slovy Tomia Okamury, šéfa SPD, podle kterého mají v Německu a Rakousku více než dvakrát vyšší mzdy, ale ceny potravin mají srovnatelné a mnohdy i nižší. Jak je to možné?
Přestože nemůžu říct, že jste citoval politika, který je mi politicky nejbližší, tak má pravdu. Jsem mimo jiné vysokoškolský učitel s penězi, se kterými bych se v životě neuživil, kdybych dělal jenom toto, a dlouhodobě říkám, že nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit nejezdit na dovolenou z České republiky. To proto, že i v mnoha západních státech najdu levnější ubytování a potraviny než tady. V létě jsem cestoval po Skandinávii. Norsko je nejdražší země, ale i tam dokážu v regálech najít potraviny, které jsou levnější než tady.

Ale to není Evropská unie, vezměte si Dánsko. 
Jasně. 

70 tisíc eur průměrná mzda za rok podle Eurostatu. To je asi milion 700 tisíc korun...
Mám část rodiny v Dánsku a pamatuju si, jak jsem tam začínal jezdit a velmi jsem zvažoval, co si z regálu v obchodě vezmu. Teď procházím a říkám si, fajn, to jsou hezčí ceny, než máme v České republice. Abychom nad tím nelkali, protože problém jsme si definovali, tak bych připomněl ještě jednu slavnou ekonomickou úvahu pana premiéra: v německých supermarketech zjistil, že je tam Nutella levnější. Všichni se mu smáli za hloupost, kterou komunikačně udělal, ale to nebyl komunikační problém. Potíž byla v tom, že na konci, když se čekalo jakési řešení, řekl, že si promluví s řetězci. Jenže on si nemá, co promlouvat s řetězci. Vláda má zajistit kvalitní antimonopolní úřad, který dozírá na to, že někde vzniká kartel nebo koordinace, jež je nesoutěžní v tržním kapitalismu, a okamžitě zakročí, protože toto zvyšuje ceny, proto jsou výše než někde jinde.

Ale Tomáš Prouza nebo kdokoliv, kdo mluví za řetězce, vám řekne, že to je hloupost a nic takového u nás nevzniká. 
Do té debaty bych klidně šel. Pointa je, že nikdo nemá nárok volat do Lidlu, Penny a Billy, ale má fungovat antimonopolní zákonodárství v tom smyslu, že antimonopolní úřad rozbije jakoukoliv předraženou cenu za tím účelem, aby trh fungoval a aby máslo nebo něco jiného bylo o pár korun levnější. To ale premiér tehdy neřekl. Tím se asi dostáváme k jednomu z vysvětlení relativně vysoké hladiny spotřebního koše, kterou teď máme, protože není pochopitelné, abychom si kupovali v Česku dražší pivo, než když přejedeme za hranice do Německa. Jedná se o české pivo, to je absurdní.

Krok po krůčku

Nemůže být cestou, jak být odvážný, například i to, že by tato vláda nakonec přidala všem zaměstnancům ve veřejné sféře stejnou míru, kterou přidává ústavním činitelům, soudcům a sama sobě? To je 7 %. Premiéra k tomu vyzývá šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula.
Jsem rád, že se konečně v něčem můžu zastat pana premiéra. Celá ta hra o platech ústavních činitelů – jsem pro, ať se to přidá, zafixuje nějakým vzorečkem, ať mají výrazně více, než je průměrná mzda. Mimo jiné proto to je jistota, aby je nepokoušela korupce, aby nekradli a abychom se od diskuse o velmi úzké skupině posunuli k podstatným věcem, které zajímají celou Českou republiku, což je, jak nahodit produktivitu práce a zvedat lidem mzdy. Slučování s tím, že Andrej Babiš, který prodá pár svých dluhopisů a akcií a je pořád jedním z nejbohatším lidí v České republice, chce ostentativně zmrazit svůj poslanecký plat... Na to je potřeba nepřistupovat a vracet se ke skutečným problémům, tedy jak znovu nahodit produktivitu, jaká má být výše minimální mzdy, jakým způsobem zainvestovat do vědy a výzkumu. Jedině to náš může přibližovat Rakousku a Německu i s tím, že si přiznáme, že tyto dvě země asi nikdy nedoženeme, pokud brutálně nezakopnou.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto další zdroje: facebookové kanály Karla Havlíčka a Petra Fialy.