Hybridní útoky mají vytvářet zmatek a nedůvěru, nejvíce hrozeb pochází z Ruska a Číny, říká expert
Strategii, jak bude stát čelit hybridním hrozbám bude v pondělí schvalovat vláda. Dokument v Česku doteď chyběl, ministerstvo obrany jej přitom mělo podle Auditu národní bezpečnosti vypracovat už v roce 2016. Podobná strategie je ale v Evropě ojedinělá, a Českem by se tak mohly inspirovat další státy.
Rozhovor vzniknul před oznámením vyšetřování výbuchu ve Vrběticích a zveřejnením možné role ruských agentů v případu.
Dokument vyjmenovává, které hybridní hrozby můžou Česko ohrožovat a co je proti nim potřeba udělat. Není konkrétní v tom, kdo proti Česku hybridně útočí. Ve strategii se ale doslovně píše, že by stát měl snižovat svou strategickou závislost na zemích, které majjí odlišnou ideově-hodnotovou orientaci.
Do výbuchu ve Vrběticích byli podle zjištění BIS zapojeni příslušníci ruské tajné služby, oznámil Babiš
Číst článek
Při vytváření strategie Česko spolupracovalo i s evropským Centre of Excellence pro hybridní hrozby ve Finsku. Je to mezinárodní organizace, ve které je 28 členských států včetně Česka. Centrum se zaměřuje na boj proti hybridním hrozbám. Jeho vedoucí mezinárodních vztahů Rasmus Hindrén v rozhovoru pro Radiožurnál o české hybridní strategii mluví jako o průkopnickém dokumentu.
Jsou hybridní hrozby stále stejné, nebo se v čase mění?
Krátká odpověď je ano. Pořád se vyvíjí. Můžeme identifikovat řadu oblastí, kde se hybridní hrozby rozvíjejí. Ale je to jejich přirozenost, že se pořád vyvíjí. To je důvod, proč bychom měli předvídat a dívat se do budoucnosti. Snažit se vidět, jaké nové druhy útočných ploch vznikají a jaké nové možnosti budou hybridní aktéři mít.
Jaké hybridní hrozby jsou teď aktuální?
Máme samozřejmě zmapované široké spektrum hybridních hrozeb. Můžete se na ně dívat několika způsoby. Například identifikujeme 30 různých společenských domén, na které se hybridně působí, od ekonomie, přes infrastrukturu, cyber, vesmír, diplomacii. Můžete řešit strategie a taktiky, které jsou užívány. Opět je to dlouhý seznam, ale když vám dám několik příkladů, tak třeba kyberútoky. Jsou využívány pro shromažďování zpravodajských informací nebo aktivněji – třeba pro ovlivnění a narušení voleb. Nebo tu máme útoky na kritickou infrastrukturu, ty můžou systémy zasáhnout okamžitě nebo je to jen příprava na útok, který vypukne později. Armáda je taky hybridní hrozbou.
RASMUS HINDRÉN
Rasmus Hindrén je vedoucí sekce mezinárodních vztahů v evropském Center of Excellence pro boj s hybridními hrozbami. V minulosti působil i na finském ministerstvu obrany či na finské ambasádě ve Washingtonu. Zastával také funkci poradce pro obranu v trvalé delegaci Finska při EU.
Tak jak chápeme hybridní hrozby, jsou to činnosti, které se dějí pod prahem formálního vyhlášení války. To ale nevylučuje využití vojáků. Ve výsledku je hybridní působení kombinací nejrůznějších domén, taktik. To vede k vytyčenému strategickému cíli. Je to komplexní a velmi složité téma.
Soudržnost slabinou
Ovlivnila hybridní působení pandemie koronaviru?
Ano, začali jsme to studovat loni, když pandemie začala, abychom pochopili, jak pandemie ovlivní prostředí hybridních hrozeb. Pandemie jako taková není hybridní hrozbou, ale podnítila jiné hrozby. Vytvořila nové cesty, jak šířit dezinformace. Je tu velké množství dezinformací, které se točí okolo pandemie nebo vakcinace. Samozřejmě jsou tu další věci, které se týkají dodavatelského řetězce, bezpečnosti dodavatelů. Otevřelo nám to oči. Vidíme, jak moc jsme na dodavatelském řetězci závislí a měli bychom to snížit a lépe se do budoucna připravit.
Je hybridní působení ve všech státech stejné nebo se mění stát od státu?
Současné hrozby jsou kopírovány v řadě států. Jsou tu trendy a vzorce, které vidíme opakovaně na spoustě míst. Proto je stěžejní, abychom si mezi sebou sdíleli informace a poznatky. Hlavně v evropském kontextu, abychom lépe chápali, co se v jiných státech děje a jak by se ostatní státy měly připravit na tyto druhy hrozeb. Samozřejmě hrozby jsou nejčastěji aktivovány ve státech a místech, která jsou nejzranitelnější. Je to podstata hybridní hrozby, zaměřit se na nejslabší místa. Takže musíme budovat odolnost, ale nikdy nemůžeme být stoprocentně odolní. Je ale potřeba se tomu přibližovat. Musíme zavírat trhliny, o kterých víme, sledovat signály, které by útočník mohl využívat. Je to opravdu dlouhodobá práce, která je stěžejní k budování dobré odolnosti.
Umí se hybridnímu působení ze strany dalších států bránit?
Jedna z výzev je, že potřebujeme integrovanou reakci a komplexní přístup. Stát musí mít dobré povědomí o tom, co se děje. Většinou má představu, co se děje v politické sféře, ale aby získal celistvý pohled na situaci, potřebuje k tomu mít i informace a povědomí z dalších oblastí. To vyžaduje čas, ale dá se to urychlit dobrým nastavením sdílení informací. Jakmile máte dobré povědomí o situaci, pořád potřebujete ještě umět rozhodnout o reakci. Je potřeba probrat opatření, která nemusí být stejná jako útok. Například, pokud na vás někdo útočí v kyberprostoru, nemusíte nutně reagovat opět v kyberprostoru. Může to být jinde.
Tohle vše zkoordinovat a vymyslet zabere čas a vyžaduje to, aby byly uvnitř státu vytvořené jasné mechanismy, které to umožní. Teď jsem mluvil jen o národní úrovni, ale často dává smysl zareagovat na mezinárodní úrovni. Mezinárodní instituce ale nejsou zrovna rychlé, takže znova i tady potřebujete mít nastavené mechanismy na reakci a sdílení informací. Ale vždy tu budete mít časovou prodlevu.
Stopy ruských špionů ve Vrběticích? ‚Objednali se, ale nikdo nepřijel,’ reaguje zástupce firmy
Číst článek
Kde mají státy své největší slabiny?
V každém státe to funguje jinak. Ale vnitřní soudržnost je jedna ze slabin. Mnoho hybridních útoků míří na vytvoření sváru, polarizaci společnosti. Snaží se oslabit soudržnost společnosti a narušit demokracii jako celek. Ale je potřeba sledovat všechny možné oblasti, jako digitální zranitelnosti, naši závislost na komunikačních sítích, naši závislost na vesmírné infrastruktuře. A obávám se, že se například nevěnujeme dostatečně nově vznikajícím technologiím.
Stále se bavíme, jak se bránit, ale komu se vlastně bráníme?
Sledujeme v našem Centru řadu různých aktérů. Rozhodně od našeho zaměření na evropskou a transatlantickou sféru sledujeme spoustu útoků, které cílí právě na tyto státy. Je tu velké množství hrozeb, které identifikujeme ze strany Ruska a Číny. Jsou tu ale i další státy, stejně tak nestátní aktéři.
Cvičení obrany
K čemu přesně Centre of Excellence slouží? Proč vzniklo?
Celé Centrum je založené na spolupráci. Kombinujeme expertízy, které pocházejí od našich členských států, tyto státy se tu scházejí, diskutují. Vznikají tu nejrůznější webináře, workshopy a cvičení. Ale jak už jsem zmínil dříve, je potřeba vybudovat nové cesty, jak sdílet informace a vybudovat mechanismy pro rozhodování na mezinárodní úrovni, protože proti současným hrozbám je mezinárodní reakce velmi účinná.
Jak vypadá takové cvičení obrany proti hybridním hrozbám?
Děláme to na několika úrovních, jsou tu specifické scénáře. Některé jsou založené na skutečných situacích, některé na fiktivních. Je tu politická úroveň, kdy dáváme politická doporučení založená na už dříve úspěšných a fungujících reakcích. Jedna z věcí, kterou teď řešíme, je komplexní model zabezpečení. Je to model, který využívá Finsko, rozšířil se i do Švédska, Estonska, Norska. Je to jeden z příkladů, co třeba doporučujeme. Ale vždy, než si cokoli převezmete, je potřeba to adaptovat na vaše podmínky. Musíte si být jistí, že ve vašem případě budou modely a řešení funkční.
Jak by měl mít stát nastavené rozdělní pravomocí nebo legislativu, aby se mohl účinně hybridním útokům bránit?
Ano, opět je to kritická otázka a není na to nutně jen jedna odpověď. Záleží na ústavním nastavení a mechanismech, které v zemi jsou. Klíčový princip ale je, že přístup musí být na úrovni celé vlády, musí zahrnovat všechny její složky. A mechanismy pro reakci to musí reflektovat. Jednotlivá ministerstva, sektory, musí být zahrnuty do celého přístupu. To ale neznamená, že by také měly mít hlavní odpovědnost za případnou reakci. Reakce a připravenost se musí tvořit na komplexnější a vyšší úrovni, než jsou jednotlivé resorty. Jak to celé organizovat? To opravdu záleží na ústavním pořádku v daném státu.
O kybernetickou obranu se budou starat armádní zpravodajci. Novelu musí ještě podepsat prezident
Číst článek
Česká republika je součástí Centre of Excellence, jak funguje spolupráce s ní?
Spolupráce funguje velmi dobře. Máme dobrou komunikaci, pořádáme užitečné schůzky. Ale abych vám dal nějaký příklad, tak třeba Česká republika připravuje strategii, jak čelit hybridnímu působení. Při vytváření této strategie, využívali a reflektovali i naše výzkumy a modely. To je jeden pohled, ale funguje to i opačně. Řešili jsme také, jaké osvědčené postupy může tento český strategický dokument nabídnout ostatním státům. Protože je to svým způsobem průkopnický dokument. Ne mnoho zemí má samostatnou strategii pro tuto oblast. I tomto smyslu smekám před Českou republikou.
Vývoj hybridních hrozeb
V současné chvíli Česko čelí množství dezinformací, přitom se jim nijak cíleně nebrání. Co to může způsobit, nakolik je to nebezpečné?
Jedna ze strategií hybridních aktérů je rozpolcení a polarizace společnosti. Dezinformace k tomu slouží. Jejím cílem bývá vyvolat celkový zmatek, ovlivnit nějaké rozhodování nebo rovnou volby. Je těžké se s nimi vypořádat pouze nějakým jedním nástrojem. Ale dá se s nimi bojovat tak, že budete varovat společnost, sledovat prostor sociálních médií, ale je to i dlouhodobější proces. Musíte obyvatele vzdělávat v mediální gramotnosti nebo digitálních dovednostech a ve smyslu pro vlastenectví. Ale jsou to dlouhodobé cesty.
Centre of Excellence je situované ve Finsku, jak Finové čelí hybridnímu působení?
Nejen u Finska ale u mnoha států platí, že jejich přístup ke všemu je rozdělený po sektorech. Pokud v tom budou pokračovat, minou určité vzorce signálů a interakce, které je potřeba identifikovat, aby mohli účinně reagovat. Finsko se v tomto ohledu hodně posunulo. Využívá komplexní model zabezpečení. Ale pořád, jak už jsem dříve řekl, je potřeba se dívat dopředu a odhadovat, jak se hrozby budou vyvíjet. Nestačí se dívat jen na situaci, která je teď.
Co tedy předpovídáte, jakým směrem se hybridní hrozby budou ubírat?
Díváme se na technologie a zranitelnosti, které přinesou. Například 5G technologie. V budoucnu většina našich systémů, včetně hlavní infrastruktury nebo obranných systémů, budou fungovat na sítích 5G, pak i 6G a tak dále. Je to jedna z potenciálních slabin, kde musíme být velmi přísní. Kyberprostor stále otevírá nové typy zranitelností, máme velké množství příkladů hackingu třeba bankovního prostředí nebo zařízení na čištění vody. To jsou příklady, kterých bude v budoucnu daleko víc.
