Velryby vyhlížejí kořist s otevřenou tlamou. Je to už ve středověkých bestiářích
Vědci zdokumentovali méně známé potravní chování velryb. S tlamou otevřenou do pravého úhlu velryby čekají, až jim hejna rybek samy vplují do úst. Podobné scény přitom obsahují už středověké spisy.
K lepšímu poznání potravního chování velryb přispěl rozvoj dronů a další moderní techniky. Nejnovější poznatky o něm detailně popsali australští vědci v časopisu Marine Mammal Science. Malé rybky vplují do velké velrybí tlamy, protože jí mylně považují za skrýš před predátory.
To, co doložili současní vědci, zaujalo i badatele, kteří studují středověkou literaturu. Ukázalo se totiž, že například obrázky mořských příšer v severské literatuře ze 13.století se nemusí vztahovat jen ke smyšleným příběhům nebo mýtům.
Keporkak zblízka
Biolog Karel Janko má s velrybami a jejich ústy osobní zkušenost z doby, kdy pro kolegy z antarktické základny sbíral do kbelíku velrybí trus.
Je třeba to dělat velmi rychle, dřív než se exkrementy rozpustí ve vodě. Vědec se proto musí pohybovat ve velmi těsné blízkosti kytovců.
Věda pro děti: Jak mohou velryby kojit pod vodou a kolik mléka mládě spořádá za den?
Číst článek
„Jeden keporkak se najednou vynořil kousek ode mě s otevřenou tlamou,“ směje se Janko. Podle něj nechybělo mnoho, aby v tlamě o velikosti garáže skončil i on sám podobně jako rybky.
Lov s harpunou
Způsob lovu z předprůmyslové doby si můžeme představit tak, že lovec házel na velrybu harpunu ze vzdálenosti několika metrů. Právě proto musel velryby skvěle znát.
Lodě tenkrát neměly motory, lidé si museli velmi dobře promyslet, zda se jim cesta za velrybou vyplatí, nebo ne. „Lovci velryb museli umět odhadnout, v jakém fyziologickém stavu velryba je, zda má cenu ji stíhat,“ podotýká Janko.
Nejzajímavější poznatky by podle něj mohly přinést zápisy z dob, kdy se ještě nepoužívaly industriální metody lovu, k nimž patřilo zabíjení zvířat explozívními harpunami a děly na dálku.
Otevřená tlama
Když vědec čte středověké záznamy o zvířatech, zaujme ho, čeho si tehdy lidé dokázali všimnout, i když neměli k dispozici dnešní špičkové fotoaparáty nebo drony.
„Máme tendenci si myslet, že středověcí lidé byli méně schopní než současní vědci, ti ale byli přírodě někdy mnohem blíž,“ říká odborník na životní prostředí Ladislav Miko.
Terénní výzkum, kdy badatelé tráví se zvířaty celé měsíce, je dodnes součástí studia velryb. Moderní technika nám pomáhá chování zvířat lépe interpretovat.
25:38
Velryb černých ubývá. Oblíbily si záliv s velkou námořní dopravou, hrozí jim srážky s loděmi
Číst článek
„Znám lidi, kteří studují kosatky. Jsou jim velmi nablízku, a to několik týdnů v roce, kdy je sezóna,“ říká biolog.
Když se člověk k velrybě blíží, ta se ale zřejmě chová méně relaxovaně, lodní motory nás prozradí už předem. Možná i proto velryby tak často s otevřenou tlamou nevídáme.
Optický klam
Středověké bestiáře obsahují obrázky skutečných i smyšlených zvířat, často nevycházely z reálného základu. Těžko bychom je proto mohli srovnávat s dnešní recenzovanou vědeckou publikací, která musí co nejobjektivněji interpretovat data.
Na rozdíl od středověkých badatelů si současní vědci nemůžou dovolit publikovat neověřená pozorování, výsledky jim musí vyjít statisticky průkazné. „Dokázat to, je velmi náročné a drahé,“ upozorňuje Janko.
Autoři studie museli například doložit, že popisují chování velryb právě za přítomnosti hejna rybek, a nikoliv v jiných situacích. Nestačilo by jen napsat, že když velryba leží s otevřenými ústy, nejspíš do nich láká ryby.
Studovat starší literaturu o zvířatech je přesto velmi podnětné. „Je to většinou napínavé, detektivní práce. A většina vědců to nedělá, protože na to není čas, trvá několik let, než na něco přijdete,“ dodává vlastní zkušenost Ladislav Miko.
U břehů Grónska
V poslední době se velryby začínají objevovat i u pobřeží Grónska. Tam v únoru vědci naměřili nejvyšší teploty za posledních 1000 let.
K tomu, že se tam velryby uživí, přispěla právě změna klimatu, donedávna by pro ně polární moře bylo méně dostupné kvůli zamrznutí.
Inuité i další obyvatelé Grónska tak místo mrožů a narvalů stále častěji pozorují, jak kolem nich plují pletváci nebo keporkakové, stěhují se tam ale také makrely nebo tuňáci.
