Divoká prasata na rozdíl od jiných druhů dokáží využít výhody dnešní krajiny. „Prasata jsou velice chytrá zvířata,“ vyzdvihuje Jiří Kamler z Ústavu ochrany lesů a myslivosti Mendelovy univerzity. Ten, kdo chodí do lesa se psem, by se měl „divočákům“ vyhýbat. Tlupu vede samice a ty během jara bývají agresivní kvůli svým mláďatům. Když zaútočí, je nejlepší vylézt na strom.

Brno 22:00 1. dubna 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V souvislosti s divokými prasaty se často hovoří o vysokých počtech a škodách, které působí zejména na lesních porostech a plodinách. „Začínali jsme s výzkumem prasat zhruba před patnácti lety. Tehdy jsme o tomto druhu věděli relativně málo a začaly s ním být velké problémy,“ přibližuje Jiří Kamler.

Ještě před druhou světovou válkou se divočáci v našich lesích vyskytovali spíše sporadicky. „Do konce 18. století se jednalo o běžný druh. Pak 150 let nic, lidé je lovem prakticky vyhladili. Ale posledních 70 let jsme svědky toho, že se divočáci vrací běžně do našich lesů,“ říká Kamler.

Přesto není příliš pravděpodobné, že je člověk potká. „Divoká prasata se lidem snaží vyhnout, když se pohybujete v lese po cestách a za bílého dne, je pravděpodobnost opravdu nízká. Pokud hrozí nějaké nebezpečí, tak zejména na jaře, když má samice mladé a snaží se je ochránit,“ vysvětluje vědec.

Průměrně sedmdesátikilové zvíře je totiž velmi silné a má své nebezpečné zbraně, zejména zuby. Když zaútočí, je nejlepší vylézt na strom, bachyně o člověka za chvilku ztratí zájem, její prioritou je schovat selata na bezpečnější místo.

Matriarchát mezi ‚divočáky‘

Stádo divočáků vždycky vede nikoli samec, ale dominantní samice. Takzvaná pramatka je zakladatelkou stáda, které mohou tvořit dvě až tři generace jejích dcer.

Mezi divočáky totiž vládne matriarchát a samci to nemají jednoduché. Po pouhém roce života v tlupě je vedoucí bachyně bez milosti vyžene. Pak se toulají  po lese v mládeneckých tlupách a obvykle jsou kanci záhy odloveni.

Ostatně lov je asi nejúčinnějším prostředkem regulace počtu divokých prasat, která je nezbytná. „Musíme mít zodpovědnost za krajinu. Ale zároveň se jedná o původní živočišný druh, takže jsme odpovědní i za jeho zachování v naší přírodě,“ dodává Jiří Kamler.

Pozor na africký mor

Divoká prasata v přírodě trápí také nemoci, například africký mor. Ten se objevil například na Zlínsku před několika lety, ale tamní ohnisko bylo zlikvidováno. Nyní touto nemocí trpí spíše divoká prasata v Polsku, Německu a Slovensku.

„Ulovená a uhynulá prasata vyšetřujeme. U živého zvířete se nedá nemoc monitorovat. Člověk nemůže mor chytit,“ uklidňuje vědec. Nemoc je ale nebezpečná pro psy, pro ty může být i smrtelná.

Dá se divoké prase ochočit? A potrpí si divočáci spíš na maso, nebo na sladké? K poslechu Apetýtu vás zve Jarka Eliášová.

Jarka Eliášová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít