Aby na Novém Zélandu ochránili vzácné endemické druhy, postavili u Wellingtonu speciální plot
Nový Zéland je tak odlehlý od ostatních obydlených částí planety, že před lety zorganizoval virtuální kampaň za to, aby nechyběl na mapách světa. Díky odlehlosti se v ostrovní zemi vyvinulo obrovské množství unikátních přírodních druhů. S jejich ochranou a návratem do volné přírody už víc než čtvrt století pomáhá unikátní rezervace Zealandia.
„Rezervace je tu 25 let a za tu dobu jsme sem přesunuli celou řadu vzácných ptačích druhů, které původně na Severním ostrově ani nežily,“ říká energická průvodkyně Shenagh, která v rezervaci pracuje jako dobrovolnice.
Zealandia je malé zalesněné údolí kolem umělé nádrže, která kdysi zásobovala hlavní město pitnou vodou.
Na obou odvrácených stranách kopce už se nacházejí obytné čtvrti, jen pár metrů odtud už začíná zástavba a do centra Wellingtonu je to ani ne dva kilometry vzdušnou čarou.
Ohrožení zůstává za plotem
Místní původní druhy by rezervace neuchránila nebýt unikátního plotu. „Je dlouhý 8,6 kilometru a vede kolem celého údolí. Je to první plot proti predátorům svého druhu na světě. Chrání rezervaci před vstupem šelem, jako jsou kočky, hranostajové, vačice nebo třeba i králíci,“ vysvětluje Shenagh.
Asi dva metry vysoký plot je zakončený obloukovou bariérou, která savcům nedovolí vrchol přelézt ani přeskočit, a rezervace si ho dokonce nechala patentovat.
Pro jistotu tady ale mají i druhou linii obrany za plotem: „Když přijde bouřka a poškodí ho, můžou se dovnitř dostat lasice nebo hranostajové a pro takový případ tady máme sledovací stanoviště, ve kterých jsou pasti, aby je zachytily. Kdyby se sem dostala kočka – což se naštěstí ještě nestalo –, mohla by rezervaci zdecimovat,“ říká Shenagh a hned vysvětluje proč je tak pečlivá ochrana důležitá.
„Novézélandské druhy se vyvíjely 20 milionů let bez těchto predátorů a v důsledku ztratili schopnost se proti nim bránit. Proto jsme nejdřív kolem údolí postavili plot, a když zmizeli predátoři, tak jsme sem umístili všechny ty vzácné ptáky.“
Ikona jménem kivi
Zmíněné savce sem v posledních 150 letech zavlekli lidi z jiných částí světa. Nový Zéland proto na ochranu unikátní biodiverzity zavedl přísná pravidla pro všechny příchozí. Jedním z nejvzácnějších druhů, které tak chrání, je pták kivi – ikona ostrovní země.
„Žijí po celém údolí, ukrývají se v tunelech. Jsou hodně vzácní a pečlivě se o ně staráme,“ popisuje průvodkyně. „Musíme taky dávat pozor na to, aby se udržela genetická rozmanitost, protože údolí neopouštějí. Takže musíme občas některé odvézt pryč a přivézt jiné, aby se populace udržela zdravá.“
Ptáků kivi je v Zealandii 150, ve dne je ale neuvidíme, protože jsou to noční tvorové, a tak Shenagh nabízí, že si je můžeme aspoň poslechnout. Na kraji lesa je k tomu určené speciální tlačítko. Jak ale brzy zjišťujeme, momentálně nefunguje. „Budu je pro vás muset napodobit,“ usmívá se průvodkyně a ochotně imituje hlas samice ptáka kivi.
Bezpečně na zemi
Proč je Nový Zéland rájem rozmanitých ptačích druhů, popisuje Shenagh na příkladu kormoránů: „Kormoráni sem přiletěli, založili tu kolonii, mají mláďata po celý rok a rozšířili se tady. Na světě jich je mnoho druhů, ale jen některé jsou endemické tady na Novém Zélandu.“
Celkem souostroví obývá na 80 tisíc druhů, které nežijí nikde jinde na větě. „Je to tím, že Nový Zéland byl tak dlouho izolovaný. Mnozí naši ptáci nelétají, protože nemuseli. Za ty miliony let vývoje tu schopnost ztratili, protože je nikdo na zemi nelovil,“ poznamenává průvodkyně.
Barevně jsou ovšem ptáci na Zélandu často nudní – bývají hnědí nebo zelení, protože ostatní ptáci je lovili ze vzduchu, a tak se maskují. Anebo jsou aktivní jen v noci, protože to byl další způsob, jak se ubránit dravcům.
Chránit a vracet do přírody
Nový Zéland ovšem není specifický jen svými ojedinělými ptačími druhy. „Naše žáby neprocházejí fází pulce, nekvákají a pohybují se jen v noci. Narodí se jako malé žabičky, lezou samečkům – svým otcům – na záda a ti je pak přenášejí z místa na místo. V noci,“ popisuje Shenagh.
Rezervace Zealandia podle ní pomáhá místní druhy nejen chránit, ale taky je vracet do přírody.
„Bydlím odtud půl hodiny jízdy na kole a teď mám běžně na zahradě pět vzácných ptáků. Přitom než Zealandia vznikla, nebyl ve Wellingtonu žádný tui (zélandský ptačí druh, pozn. red.) ani žádný další ohrožený druh. Všichni se díky rezervaci rozšířili i do města a jeho okolí. Z místa, které ptákům původně nepřálo, se stalo centrum biodiverzity,“ dodává průvodkyně Shenagh.
