Diagnóza ADHD je sběrný koš bezradnosti, míní psycholog. Podle psychiatra jde o nemoc
Počet diagnóz ADHD stoupá. Část i odborné veřejnosti má podezření, že jde o nadužívanou záležitost, jiní naopak varují před podceňováním syndromu. „Nevíme si rady s celou řadou příznaků a zastřešujeme to ADHD,“ míní dětský psycholog Petr Klíma. „Diagnostika je precizní a rok od roku se zlepšuje,“ namítá v pořadu Pro a proti Českého rozhlasu Plus předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie Tomáš Havelka.
Je ADHD nadužívaná diagnóza?
Havelka: Já se přiznám, že nevím, jak v široké veřejnosti. Co se týče té odborné veřejnosti dětských psychiatrů, tam je diagnostika, řekl bych, velmi precizní a rok od roku se zlepšuje.
Diagnóza ADHD je sběrný koš bezradnosti, míní psycholog. Podle psychiatra jde o nemoc
ADHD je velkou částí naší práce. To, že diagnostikujeme někdy falešně pozitivně, nebo falešně negativně, to se stává jako ve všech oborech. Ale naštěstí, zejména u této diagnózy, je to poměrně vzácné.
Pane Klímo, jak to vidíte vy? Je ADHD nadužívaná diagnóza?
Klíma: Já si myslím, že ano. Dokonce někdy říkám, že je to sběrný koš naší bezradnosti. Jako pejsek s kočičkou, když namíchali všecko dohromady. My si nevíme rady s celou řadu příznaků a zastřešujeme to ADHD.
Pamatuji si, že začátkem 70. let byl pojem lehká dětská encefalopatie, to neznělo hezky. Pak to byla minimální mozková dysfunkce, lehká mozková dysfunkce. Když rodičům řekli, že mají jejich děti dysfunkci, tak je to hodně poplašilo. A s ADHD je to stále stejný problém.
Pane Havelko, může to tak být? Je to sběrný koš naší bezradnosti, jak to nazval pan Klíma?
Havelka: Může i nemusí. Každý žijeme v nějaké bublině. Myslím si, že co se týče školských psychologů a poradenských zařízení, tam to takto můžou vnímat.
25:05
Diagnóza ADHD se nadužívá. Děti se musí naučit zklidňovat, kritizuje dětský psycholog Mertin
Číst článek
Jiná věc je, když se dítě už dostane k dětskému a dorostovému psychiatrovi, který ho má diagnostikovat. Ten si nemůžeme dovolit dělat nějaké sběrné koše, dávat nálepky a paušalizovat. Diagnostika musí být opravdu přesná, řekl bych precizní. Ale můžou to být prostě dva jiné světy.
Může to tak být, pane Klímo? Že každý si pod ADHD představuje něco jiného? Byť může pokaždé jít o odborníka na dětskou duši.
Klíma: Psychiatrická diagnostika je patrně jinak pojímaná. Školní poradenští psychologové mají možnosti to dítě vidět ve výuce, mají i tři hodiny na to s ním pracovat.
Pan primář mi možná promine. Ale když jde řada rodičů k psychiatrovi s ADHD, tak tvrdí, že tam strávili pět minut, byli dotázáni, jestli jim je líp, nebo hůř, a buď se jim mění, nebo nemění medikace. Neříkám, že to tak je všude, ale velmi často se s tím setkávám.
ADHD jako nálepka?
Dětský psycholog Václav Mertin řekl pro Český rozhlas Plus: „Já bych tu diagnózu skoro zrušil, ale muselo by následovat to, že s dětmi, které se nesoustředí, budeme pracovat doma.“ Pane Klímo, jak blízký je vám tento názor?
Klíma: Je mi hodně blízký, protože v poradenství jsem dělal 47 let, takže tu kontinuitu tam vidím. A všechny nálepky ve školství včetně ADHD s sebou přináší jedno velké riziko – dítě i rodič říkají: „My máme poruchu“.
Nečekat, až se dítě rozmluví. Včasné odhalení autismu pomáhá lepšímu začlenění, říká expertka
Číst článek
Je to nálepka, která nevede k aktivitě, snižuje aktivitu. Čili i u jiných dysfunkcí ve školství to nevede k tomu, abychom s tím problémem pracovali, ale abychom se za něj schovávali.
Že se na to lidé vymlouvají?
Klíma: Určitě.
Pane primáři, může to tak být? Nebo je ADHD jasně vymezená porucha s jednoznačnými symptomy, kterou je vždycky možné jednoznačně diagnostikovat?
Havelka: Víte, šedá zóna bude vždy všude, v celé medicíně. U ADHD naštěstí ta šedá zóna, kdy si nejsme jistí, je velmi malá.
A co se týče kontrol, které jsou samozřejmě vždycky kratší – já doufám, že neexistuje pracoviště, kde by byly ty kontroly pětiminutové, jak říkal kolega. Prvovyšetření je dlouhé. Tam vyšetřujeme dítě, mluvím s rodičem. Chceme informace od školy, od poradenských zařízení.
Stále častěji využíváme nové škály jako Conners 3, teď máme novou revizi škály BRIEF... Diagnostika je opravdu precizní.
Diagnostikování dítěte není proto, abychom mu dali nálepku, nebo dokonce omluvenku. Je to začátek cesty ke zlepšení jeho života. Aby dítě mohlo fungovat jako většina ostatních dětí, to znamená bez omezení.
A když rodiče přijdou, a stává se to už čím dál míň, a řeknou: „My jsme tady jenom jednou, abyste nám potvrdil diagnózu, abychom dostali asistenta pedagoga, protože naše dítě má ADHD.“ Na to jim říkám, že takto ne. Asistent pedagoga může pomoct, ale v mnoha případech může i škodit.
ADHD je ‚rostoucí problém veřejného zdraví‘. Každé deváté dítě v USA trpí poruchou pozornosti, říká studie
Číst článek
Řešením není omluva nebo úleva. Řešení ADHD je úplně jiné.
Taky je potřeba říct, že ti rodiče potom, když se to s nimi velmi citlivě probere, mají velikánské výčitky. A pak to nechtějí často řešit, nechtějí slyšet víc o diagnóze a jak se řeší, protože často jsou v pozadí výčitky.
‚Nemoc jako každá jiná‘
Mě by zajímalo, jestli by nepomohlo k vyjasnění celé situace, kdyby se omezil počet institucí a odborníků, kteří můžou ADHD diagnostikovat? Co kdyby to směli dělat jenom psychiatři?
Klíma: Ano, já pamatuji předchůdce pana kolegy Havelky, myslím, že se jmenoval pan doktor Matýs, který říkal: Toto je náš prostor, do toho se nepleťte.
A bylo by to k něčemu? Bylo by to užitečné, kdyby tu diagnózu směl stanovit jenom lékař psychiatr?
Klíma: Myslím, že my psychologové v tom můžeme taky sehrát své. A ještě k tomu nadužívání. Mám pocit, jak tady bude pan doktor Mertin, tak i u vás v redakci by se našla celá řada lidí, kteří by najednou zjistili, že mají ADHD. To nadužívání je poměrně silné.
Taky mám učitelku, která když dostane novou třídu, tak mi pošle pět dětí s ADHD. A pak mám učitelku, se kterou jsem 30 let spolupracoval. V životě mi kvůli tomu neposlala jediné dítě. Mám pocit, že ani pořádně nevěděla, co to je. Hlavně ji to nezajímalo.
Objev i vynález. Psychické poruchy existují, i když bychom mezi nimi mohli vést hranice jinudy
Číst článek
A myslíte, že to je tedy sebenaplňující proroctví? Když se o tom začne hodně mluvit, tak člověk na sobě vypozoruje symptomy?
Klíma: Částečně ano. Ale částečně jde o to, že ve školství – to říkal pan primář správně – se to využívá k výhodám. Já to vím dobře. Mně třeba volala maminka kluka, který studoval češtinu a u státnic neuspěl, a chtěla, jestli bych mohl napsat potvrzení, že u mě byl ve druhé třídě.
Pane Havelko, kdo by vlastně měl stanovovat tuto diagnózu? Byl byste pro, aby to byli jen vaši kolegové psychiatři?
Havelka: Ta otázka je dávno vyřešená. To není otázka. Prostě tuto diagnózu můžou stanovovat pouze dětští psychiatři. To je lékařská diagnóza jako například cukrovka nebo astma. Říkám to i lidem.
Doporučil bych pedagogickým zařízením nebo i učitelům, aby, pokud přijde rodič a tvrdí, že jeho dítě má ADHD, případně chce úlevy, odpovídali: „Pokud máte podezření na tuto diagnózu, byli jste u lékaře? Probíhá adekvátní léčba?“ ADHD je prostě nemoc jako každá jiná.
Poslechněte si celý pořad Pro a proti nahoře v audiozáznamu.
