Vraždící nástroj Francouzů i nacistů. Před 40 lety popravili gilotinou posledního člověka
Posledním člověkem, kterého v západní Evropě setnuli gilotinou, se před 40 lety stal tuniský imigrant Hamíd Džandúb. Sedmadvacetiletý muž byl ve Francii odsouzen za únos a surovou vraždu bývalé přítelkyně, které se dopustil v létě 1974. Požádal sice prezidenta Valéryho Giscarda d'Estaing o milost, ovšem bez úspěchu, a 20 minut před pátou ráno byl 10. září 1977 popraven. Trest smrti byl ve Francii zrušen o čtyři roky později.
Gilotina, zavedená ve Francii během revoluce roku 1792, měla podle představ svých vynálezců demokratizovat popravy. Zatímco šlechtice v té době čekalo v případě trestu smrti stětí, běžní lidé byli popravováni trýznivými způsoby.
Lékař a politik Joseph Ignece Guillotin, jehož jméno nástroj dostal, ovšem nebyl jeho vynálezce, pouze prosazoval jeho používání jako první krok k úplnému zrušení trestu smrti. Zařízení na podobném principu existovalo již dříve, užívali je v Anglii či Skotsku.
Gilotinu, používanou s menšími změnami skoro dvě století, po technické stránce doladil chirurg Antoine Louise, prototyp podle plánů pak vytvořil německý mechanik Tobias Schmidt. Prvním popraveným gilotinou se stal lupič a vrah Jacques Pelletier, během revolučního teroru pak následovaly tisíce dalších lidí včetně krále krále Ludvíka XVI., jeho manželky Marie Antoinetty či Maximiliena Robespierra. Guillotin se od hromadného použití vynálezu distancoval.
Popravčí nástroj francouzského původu se ujal i v dalších zemích, zejména v Německu. Za vlády nacistického vůdce Adolfa Hitlera bylo takto v letech 1933 až 1945 popraveno 16 500 zločinců i politických nepřátel, tisícovka z nich v pankrácké věznici.
Ve Spolkové republice Německo byl posledním popraveným gilotinou vrah Berthold Wehmeyer 11. května 1949. Ve Švédsku, kde se také popravovalo setnutím hlavy, byla exekuce gilotinou použita naposledy v roce 1910 ve Stockholmu.
