Měl jsem vždy skoro pověrčivou předtuchu, napsal před objevem Tutanchamonovy hrobky Carter
Je možné naplánovat největší objev v dějinách archeologie? Do jisté míry ano. Howard Carter je toho příkladem. Léta hledal Tutanchamona, až ho našel. K unikátnímu nálezu nevykradené hrobky téměř zapomenutého faraona došlo už před 100 lety, v listopadu 1922. Mohlo k němu dojít už o pár let dřív. Poslechněte si pořad s egyptologem Miroslavem Bártou, autorem knihy Tutanchamon, století záhad a objevů.
Před 1. světovou válkou kopal Carter pouhé dva metry od místa, kde později odkryl schody do hrobky. Tehdy práce přerušil a pokračoval jinde.
Howard Carter Údolí králů systematicky prohledával řadu let v naději, že se mu Tutanchamona podaří nalézt. Jistě, který archeolog by kopal v egyptském písku bez toho, aby doufal, že něco úžasného objeví.
Carter měl však jasný cíl, který zachytil i ve svých zápiscích v knize „Hrobka Tut-anch-amonova objevená zemřelým Earlem z Carnarvonu a Howardem Carterem“.
Popisuje i okolnosti nálezu: „Měl jsem vždy jakousi skoro pověrčivou předtuchu, že na tomto místě bude možno nalézti jednoho z dosud postrádaných králů, a to snad dokonce Tut-anch-amona.“
Archeolog Carter kradl z Tutanchamonovy hrobky. Dokazovat to má dopis jeho kolegy
Číst článek
Na podzim roku 1922 se mu to konečně podařilo. Popravdě, i tehdy byl ale nález ohrožen.
Lord z Carnarvonu, který výzkumy financoval, se pro tuto sezónu rozhodl práce ukončit, když nepřinášely kýžený výsledek. Tady opět zasáhlo Carterovo neodbytné tušení a nabídl, že bude expedici financovat sám.
Což ale Carnarvon velkoryse odmítl. Ukázalo se, že učinil dobře. I když i tyto závěry jsou sporné. Radost z objevu Tutanchamona si dlouho neužil a pobyt na velkolepých vykopávkách v Údolí králů stál jejich mecenáše nakonec život.
Téměř zapomenutý egyptský faraon mu ale vnesl do života kromě čisté radosti i mnohá rozčarování.
Samé báječné věci
To však ve chvíli, kdy Carter s lordem z Carnarvonu a jeho dcerou lady Evelyn stáli před zapečetěnými dveřmi, nemohl nikdo z nich tušit.
Byli jen krůček před zjištěním, jak úžasného objevu dosáhli. Tehdy je zcela ovládlo napětí a očekávání.
„Radost z objevu Tutanchamona si Carter dlouho neužil. “
I tento moment zachytil Carter ve svých zápiscích: „S třesoucí se rukou otevřel jsem malý otvor v levém hořením rohu... Vsunul jsem svíčku dovnitř a nahlédl... Zprvu jsem neviděl ničeho, ježto horký vzduch unikající z komnaty zhasínal světlo svíčky, avšak když si mé oko zvyklo tmě, části komnaty se zvolna nořily jakoby z mlhy a v nich – podivná zvířata, sochy a zlato – všude, všude lesk zlata.“
„Na okamžik, jenž ostatním jistě zdál se věčností, byl jsem údivem omráčen, a když se mne lord z Carnarvonu, který nedovedl již déle býti trpělivý, úzkostlivě otázal, ,Vidíte něco?‘ – vše, co jsem mohl říci, bylo: ,Ano, báječné věci‘.“
A jakéže to báječné věci v hrobce našli? O nálezu Tutanchamonovy hrobky, o osudu faraona samotného i jejích objevitelů i o tajemstvích, která hrobka vydala, případně dosud nevydala, se více dozvíte v pořadu Historie Plus.