Přežila útok kanibalů, požár i sevření ledu. Prohlédněte si poslední velrybářskou plachetnici
Plachetnici Charles W. Morgan na vodu poprvé spustili v roce 1841. Sloužila velrybářům osmdesát let a za tu dobu prorážela led u severního i jižního pólu, překonala nespočet bouří a navštívila stovky přístavů. Dnes už se na výpravy nevydává, místo toho bezpečně kotví v přístavu Mystic Seaport v Connecticutu, kde může tradici amerických velrybářů ukazovat turistům.
Na palubu lodi Morgan vede jen hodně úzká lávka s provazy místo zábradlí. Trochu to houpe, tak snad neskončím ve vodě…
Velká černá plachetnice se třemi stěžni sloužila jako velrybářská loď asi 80 let – do roku 1921. Za tu dobu navštívila více než 100 přístavů po celém světě, od Ria de Janeira přes Madagaskar až po Nový Zéland.
Po stranách paluby leží pečlivě smotaná lana a sítě. Na každé straně taky visí člun, původně jich tu bylo šest a námořníci s nimi naháněli velryby. To nejzajímavější je ale uprostřed paluby – cihlová pec se dvěma komíny. Uvnitř se v kotlích připravoval velrybí tuk a olej, které se dříve používaly například do lamp na svícení.
Podpalubí je rozdělené do několika úrovní, hned ta první má opravdu hodně nízký strop. Tady námořníci zpracovávali velrybí maso, jak potvrzují i cedule pro návštěvníky. V rohu jsou čtyři veliké kádě, kam se odhazovaly zbytky.
Vchod do obytných částí lodi je hned vedle. Jestli maso zpracovávali i v takových horkých dnech, jako je ten dnešní, tak jim pobyt na lodi vůbec nezávidím.
Poslední svého druhu
Morgan byla součástí flotily, kterou původně tvořilo přes 2700 plavidel. V současnosti je poslední dřevěnou velrybářskou lodí na světě.
„Říká se jí taky šťastná loď, protože několikrát málem skončila na dně moře. Například v Massachussets kdysi v přístavu svazovali lodě k sobě po čtyřech i pěti kusech. Jednou tam v docích vypukl požár. Všechny lodě shořely, ale Morgan vyvázla jen s trochu ohořelým trupem,“ vypráví průvodce Joe.
Loď za svou aktivní službu podnikla celkem 37 velrybářských výprav. Většina z nich trvala okolo tří let, některé ale i déle. Morgan při nich překonala arktický led, unikla útoku kanibalů a taky zachránila pět ruských vězňů, kteří utekli z trestanecké kolonie.
Do muzea Mystic Seaport se dostala v roce 1941. Od té doby prošla řadou renovací a v roce 2014 se vrátila na moře.
„Tvrdí se, že když má loď po opravě přesně stejné rozměry, výtlak a podobně, tak je původní, historická. Tady jsme nahradili třeba tunu dřeva, ale všechno podle originálních plánů – stejný druh dřeva, stejný tvar,“ popisuje hrdě Joe.
Do posledního hřebíku
Podobným procesem teď prochází i rybářský škuner Dunton, který je jedním z posledních svého druhu ve Spojených státech. Nepohání ho totiž motor, ale plachty. Oprava potrvá asi sedm let.
Badatelé nalezli vrak pirátské lodi z poloviny 18. století, patřila krutým berberským pirátům
Číst článek
„Dole na kýlu můžete vidět nové dřevo, na zádi je ještě část původního. To tam i zůstane, jen musíme opravit některé nedokonalosti,“ říká Bryce z týmu restaurátorů. „Dnes ale pracuju na horní palubě. Sundávám kování a snažím se vypáčit fošny připevněné masivními kovovými hřeby. Nejsnazší by bylo je vysekat, ale to si nemůžeme dovolit. Musíme pracovat opatrně.“
Bryce a jeho kolegové zatím opravovali jen malé bárky nebo čluny. Práce na lodi Dunton je unikátní i kvůli jejím rozměrům.
„Mohli bychom si říct: Máme staré plány, tak to postavíme od základu nové. Ale pak by to ztratilo to kouzlo. Víme, že zůstane jen zlomek původních částí, a to ještě jen z nostalgie, ale stejně všechno rozebereme desku po desce a znovu sestavíme. O tomhle naše práce je,“ usmívá se restaurátor.
Muzeum je jedno z mála na světě, které se opravám historických, ale i běžných lodí věnuje. Jeho služby využívají například i některé z plovoucích restaurací v Bostonu nebo New Yorku. A před několika lety sem kvůli opravám připlula dokonce i jedna z lodí britského námořnictva.