Od smrti Jana Žižky uplynulo 600 let. ‚Vstoupil do historie jako neporazitelný vojevůdce,‘ říká odborník
Je to přesně 600 let od smrti husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova. Zemřel při obléhání Přibyslavi 11. října 1424. Historici se shodují, že to byl geniální vojenský stratég s charismatem. Svědčí o tom i to, že žádnou bitvu, kterou vedl, neprohrál. „Byl schopen rychle odhadnout, kdy by riskoval zbytečně. Nepouštěl se do střetnutí, u kterých věděl, že by neměl šanci,“ uvedl pro Radiožurnál ředitel husitského muzea v Táboře Jakub Smrčka.
Jak osobnost Jana Žižky vnímáte vy, když jste jím prakticky obklopen?
Hodně se inspiruji nejnovějším výzkumem Petra Čorneje a výsledky jeho bádání. My se i s kolegy snažíme Žižku představovat trvale v naší stálé expozici. V současné době máme i střednědobou výstavu, která trvá až do června příštího roku. Je určena přímo pro děti, aby pochopily Žižkovu dobu.
Snažíme se ho vnímat jako významnou, možná jednu z nejvýznamnějších osobností našich dějin. Zároveň v kontextu a významu, v jakém vstoupil do historie jako neporazitelný vojevůdce, kterého v tomto smyslu ctili podřízení jeho armády. Snažíme se zároveň rozumět i Žižkovu mýtu nebo celé řadě mytologií a instrumentalizací, které přišly v moderních dějinách.
Pojďme si trochu zaspekulovat. Jak by husitské hnutí a naše dějiny v 15. století vypadaly, kdyby se do čela husitů Jan Žižka nepostavil?
Pravděpodobně by se ubíraly jiným směrem. Ačkoliv byla v husitských válkách celá řada velice schopných hejtmanů, pravděpodobně by v první fázi husitských válek nedošlo k takové řadě úspěchů. Husitský Tábor by možná padl hned v roce 1420. Tím pádem by tahle radikální základna husitství nebyla dostatečně silná.
Zikmund Lucemburský by se nejspíš stal mnohem dříve českým králem a nedošlo by k žádnému výsledku, kterým byla basilejská kompaktáta, která v oslabené podobě zprostředkovala program čtyř pražských artikulů.
13:12
Pražský Žižkov je Žižkovem od roku 1420, říká historik Čornej a vydal průvodce tamními ulicemi i historií
Číst článek
V čem spočívala ta Žižkova skvělá vojenská strategie, že žádnou bitvu nikdy neprohrál? To asi nebylo jenom o charismatu.
Bylo to především o velkých zkušenostech a jasnozřivosti. Dokázal se dostatečně rychle a razantně rozhodovat. Ve chvíli, kdy bitva někam směřovala, bylo potřeba něco změnit a jít do akce. Zároveň byl schopen rychle odhadnout, kdy by riskoval příliš zbytečně. Nepouštěl se do střetnutí, u kterých dopředu věděl, že by neměl šanci. Tím pádem se vyhnul porážkám.
Na Jana Žižku se musíme dívat hlavně v souvislostech doby, ve které žil. Povězte, které otázky kolem něj stále nejsou zodpovězeny nebo uspokojeně zodpovězeny?
Je to celá řada záležitostí, protože jeho život neznáme bez mezery. V době před husitskou revolucí na přelomu 14. a 15. století nám mizí z obzoru na 15 až 20 let. Tady vzniká jedna velká otázka. Předpokládá se, že získával vojenské zkušenosti v zahraničí, nevíme však, na jakých bojištích.
Další velkou otázkou je, jakým způsobem došlo k obratu, kdy byl Žižka nejprve služebníkem Jindřicha z Rožmberka, poté mu vyhlásil nepřátelství. Další otázkou je i operování lochkovské družiny Matěje vůdce, jímž byl členem.
Také nevíme, do jaké míry se zúčastnil polsko-litevské války proti řádu německých rytířů. Víme, že tam byl a byl po boku Jana Sokola z Lamberka. Nedokážeme však uspokojivě a stoprocentně doložit, že by bojoval přímo v bitvě u Grunwaldu, přestože to můžeme s velkou pravděpodobností předpokládat.
