Ve věku 91 let zemřel po dlouhé a těžké nemoci někdejší prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov. V pořadu Téma Plus rozebíráme jeho roli v rozpadu SSSR. Politici tehdy měli jednat o ekonomice, místo toho oznámili, že po 69 letech se uzavřela existenci kdysi tak mocného sovětského impéria.

Téma Plus Praha 10:42 31. srpna 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Když přijížděli v prosinci 1991 prezidenti Ruska a Ukrajiny Boris Jelcin a Leonid Kravčuk, předseda Nejvyšší rady Běloruska Stanislav Šuškevič a další politici do rezidence Viskuli v Bělověžském pralese, ještě netušili, že jejich jména vstoupí do dějin – a to z důvodu až bizarního.

Původně měli jednat o ekonomice a bez konkrétních představ také o osudu hroutícího se Sovětského svazu. 8. prosince 1991 ale nakonec podepsali takzvanou bělověžskou dohodu o vytvoření Společenství nezávislých států (SNS).

„My, prezidenti Běloruska, Ruské federace a Ukrajiny, konstatujeme, že Svaz sovětských socialistických republik jako subjekt mezinárodního práva a geopolitické reality končí svou existenci.“

Tak znělo historické prohlášení, které spolu s ruským prezidentem Jelcinem, jeho ukrajinským protějškem Kravčukem a předsedou běloruského Nejvyššího sovětu Šuškevičem podepsali také premiéři Ukrajiny a Běloruska Vitold Fokin a Vjačeslav Kebič či ruský státní tajemník Gennadij Burbulis.

Sovětský svaz navždy skončil. Světově proslulý otec perestrojky Michail „Gorby“ Gorbačov tak přišel o svou říši. A protože neměl čemu vládnout, abdikoval.

Od slabého Gorbačova k putinismu

Že si za vše do značné míry mohl Gorbačov sám, je nesporné. Michail Sergejevič byl prostě v mnoha ohledech nerozhodný a slabý.

Za jeho případnou vinu bychom však dnes nejspíš měli považovat také fakt, že tím, že si nechal vyrazit vládu nad zemí z rukou, umožnil proces, jímž rozvrácená země dospěla přes období mocichtivého Jelcina až k opravdu obecně nebezpečnému, dnes již skoro diktátorskému putinismu.

Ostatně takhle o tom referuje poradce Atlantické rady pro eurasijský prostor Doug Klain:

„Experti už dlouhá léta upozorňují, že Vladimir Putin zavedl Rusko velmi daleko od křehké demokracie, která se fakticky zrodila roku 1991 po pádu Sovětského svazu. Vytlačil Ruskou federaci do pozice revanšistické revizionistické mocnosti, která se agresivně snaží stvrdit primát Kremlu jak navenek, tak i uvnitř Ruska.“

Zemřel Michail Gorbačov. Prvnímu prezidentovi Sovětského svazu bylo 91 let

Číst článek

„Nejdůležitějším vnitropolitickým procesem současného Ruska za posledních dvacet let se tak stal Putinův pokus vrátit zemi kamsi zpět, a zároveň experimentovat s novými metodami autoritářské kontroly nad společností. Západní politici a liberálové musí Putinovo Rusko vidět přesně takové, jaké je, a ne takové, jaké by si oni přáli,“ dodává Doug Klain.

Tato základní tendence, která navíc dále sílí, zmizí až s osobou ruského prezidenta Putina samotného.

Nezbývá než doufat, že se naplní jeden ruský názor. Že „dětmi Gorbyho a perestrojky“ nejsou jen dnešní opozičníci typu Alexeje Navalného. Tehdejšího vzduchu svobody se totiž nadýchalo i mnoho těch dnešních padesátníků, kteří se, často na vysokých funkcích, usadili ve státním aparátu, jsou si jasně vědomi, že putinismus nemá budoucnost, a jen čekají na svou příležitost – totiž na Putinův konec.

Jisté to není, ale naděje v tom dříme.

Co přinesl ruské společnosti rozpad Sovětského svazu? Poslechněte si Téma Plus Libora Dvořáka.

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít