‚Dodneška jsem se nesmířila se smrtí tatínka.‘ Před 78 lety vypálili nacisté obec Lidice
V noci z 9. na 10. června 1942 obklíčili příslušníci německé pořádkové policie a gestapa obec Lidice. Vesnici vypálili, muže zastřelili, ženy poslali do koncentračního tábora a většinu dětí později zavraždili plynem. Stalo se tak v rámci odvetných opatření po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tragický osud Lidic a jejích obyvatel se stal symbolem nacistické hrůzovlády.
O zničení obce a popravách informoval už 10. června večer protektorátní rozhlas. Zpráva obletěla celý svět.
Před 78 lety vypálili nacisté obec Lidice. Více si poslechněte v reportáži Lucie Korcové
„Dodneška jsem se nesmířila se smrtí tatínka. Jemu bylo padesát let a on něco tušil, protože u branky mi řekl: ‚Jaří, nezapomeň na Boha.‘ A povídá: ‚Snad dá Bůh, že se ještě uvidíme‘,“ vzpomíná poslední žijící lidická žena Jaroslava Skleničková. Tehdy jí bylo šestnáct let, když se uprostřed noci musela rozloučit se svým otcem.
Ženy s dětmi nacisté odvezli do tělocvičny kladenského gymnázia. Jen o pár hodin později zastřelili 173 lidických mužů a chlapců. „Exekuce trvala zhruba asi půl hodiny a muži byli vyváděni po deseti na zahradu za Horákův statek, kde již byly na stěně rozmístěny slamníky, aby se kulky neodrážely zpět. A po deseti byli muži popravováni,“ připomněl Radiožurnálu historik Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd.
Mezitím Němci v Kladně násilím odebrali matkám děti a ženy poslali dál do koncentračních táborů. Paní Skleničková skončila v Ravensbrücku, kde nově příchozí oslovila jedna z vězeňkyň: „Povídá: ‚Jste Češky?‘ ‚Ano.‘ ‚Odkud jste?‘ A místo tohoto se ženy ptaly: ‚Kde jsou naše děti?‘ Myslely, že jsou třeba někde uklizený. ‚Tady žádné děti nejsou.‘ Tak to byl první šok.“
Nikdo tehdy netušil, že jsou jejich děti v Lodži a zbývá jim jen několik týdnů života. Starala se o ně polská zdravotní sestra. Po válce vyprávěla, že ty nejmenší kvůli hladu už ani neměly sílu plakat.
Stále nemůže poslouchat hymnu
„Musely spát na hadrech. V podstatě čekaly na to, co bude. Až přišel osudný 3. červenec 1942, kdy přišlo rozhodnutí, že děti budou převezeny do vyhlazovacího tábora Chelmno nad Nerem,“ dodává historik Vojtěch Kyncl.
Z dobových materiálů vyplývá, že lidé detaily o tragédii Lidic nevěděli, říká jeden z největších sběratelů
Číst článek
82 dětí nacisté zavraždili v plynovém autě – nejmladšímu byl jeden rok. Jen několik jich Němci vybrali na poněmčení. O osudu dětí se matky dozvěděly až po válce. Stejně jako o smrti svých otců, manželů a bratrů. Paní Jaroslava Skleničková se zpátky do vlasti vrátila v červnu 1945.
V den třetího výročí tragédie slíbila československá vláda, že Lidice znovu vybuduje. „Jak zdvihali prapor a začali hrát hymnu, tak mě vylítly slzy do očí a od té doby, jakmile ji začnou hrát v televizi, že jsme vyhráli hokej, tak já jdu z toho pokoje, poněvadž bych brečela,“ říká paní Skleničková.
Celkem se z koncentračních táborů vrátilo 143 žen. Dětí se podařilo vypátrat 17. Vymazat obec na Kladensku se ale nacistům nepodařilo. Na její počest nese řada vesnic po celém světě jméno Lidice stejně jako mnoho žen, které se v té době narodily.
