Za legendárním rozhlasovým vysíláním v srpnu 1968 stojí i Karel Lánský. Osudnou noc na 21. srpna spolu s dalšími pracovníky rozhlasu spontánně převzali vysílání a nepřestali v něm navzdory okupantům i českým kolaborantům. Karel Lánský ale prožil i Pražské povstání v roce 1945, kdy hrál rozhlas podobnou úlohu jako v osmašedesátém.

Praha 8:00 20. srpna 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Karel Lánský vstoupil do KSČ a studoval nově založenou Vysokou školu politickou. Později pracoval v různých politických institucích.

Ke KSČ měl ale kritický postoj. Strana ho vyloučila, a tak pracoval jako dělník v Pragovce.

Znalost prostředí se mu hodila. V dubnu 1968 nastoupil do Československého rozhlasu a pár měsíců nato vyšel v moskevské Pravdě prosovětský Dopis 99 pragováků.

Zlatým hřebem jeho rozhlasové práce byl týden od 21. srpna. Vysílání se snažil zachovat všemi způsoby, vyjednáváním i výhružkami.

„Říkám tomu pro sebe osm mých dní, kdy jsem řízením osudu a přičiněním ruských přátel rozhlas trochu řídil,“ vzpomíná.

V roce 1969 musel Karel Lánský z rozhlasu odejít - podobně jako další, kteří vytvářeli legendárního srpnového vysílání. Živil se jako dělník.

Po pádu totalitního režimu se Karel Lánský do rozhlasu vrátil a pracoval jako ředitel zahraničního vysílání.

Spolu s Jiřím Dienstbierem napsal knížku Rozhlas proti tankům. Český rozhlas v souvislosti s padesátým výročím invaze navrhl Karla Lánského na státní vyznamenání.

Jaroslav Skalický, Prokop Havel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít