Do studia vpochodoval houfec ruských vojáků, vzpomíná na srpen 1968 Věra Štovíčková
Začátek okupace země vojsky pěti armád Varšavské smlouvy strávila Věra Šťovíčková za mikrofonem v živém vysílání. Do rozhlasu nastoupila na přelomu 40. a 50. let a byla jednou z našich prvních zahraničních zpravodajek. Jejím působištěm byla Afrika a Blízký východ. Na svých misích se Věra Šťovíčková několikrát dostala i do velmi nebezpečných situací.
„Demonstrace v Jemenu byl myslím můj nejdramatičtější okamžik, kdy jsem šla v první řadě s demonstranty a proti nám náhle vyrazila policie a spustila střelbu…“ popisuje Šťovíčková.
Zažila střelbu do lidí v arabském Jemenu a nikdy by nečekala, že bude v živém rozhlasovém vysílání mluvit o střelbě sovětských vojáků do lidí v Československu. Mluvíme o Věře Šťovíčkové.
Dne 21. srpna 1968 byla Věra Šťovíčková od ranních hodin před mikrofonem a spolu s dalšími kolegy informovali veřejnost o všem, co se děje. Přečetla i prohlášení pracovníků rozhlasu.
Desítky lidí přišly rozhlas spontánně bránit, na Vinohradské třídě dokonce vznikla barikáda. Hlasatelé ale museli aktivitu lidí mírnit, protože si uvědomovali, že jde o život. Dokazuje to autentický záznam vysílání, kdy je za slovy redaktora slyšet střelba.
„Rozrazily se dveře a pod vedením jednoho zrádného technika do studia vpochodoval houfec ruských vojáků.“
Věra Šťovíčková
Věra Šťovíčková vytrvala u mikrofonu až do poslední chvíle, kdy ještě bylo možné vysílat.
„Řekla jsem: Milí posluchači, pod okny rozhlasu se střílí. Až uslyšíte československou hymnu, tak my budeme muset končit…“ popisuje.
V dalších dnech se ale rozhlasáci přesunuli na jiná provizorní pracoviště a vysílali dál.
Za toto hrdinství bylo mnoho statečných lidí na začátku normalizace potrestáno vyhazovem. Mezi nimi i Věra Šťovíčková. „Napřed mi zakázali vysílat, tedy psát, hovořit. Potom mi sdělili, že mám zakázaný přístup do rozhlasu, abych čekala doma na vyrozumění…“ vzpomíná.
Pracovala pak jako uklízečka a skladnice. Pod cizími jmény ale překládala knihy z angličtiny a francouzštiny. Do rozhlasu se Věra Šťovíčková vrátila jako externistka až po roce 1990.
