Zasáhl případ Gisèle Pelicotové celou Francii?
Myslím, že to zajímá všechny, protože to říká hodně o francouzské společnosti a o ženách, o mužích i o patriarchátu. Pomáhá tomu také to, že se o případu píše na každém zpravodajském serveru a mluví se o tom v každé televizní stanici a v rádiu. Lidé o tom mluví, i když se v sobotu večer sejdou s přáteli.

Zaznamenala jste, že by se od doby, kdy byl případ zveřejněn, něco ve společnosti změnilo?
Na to je ještě brzy. Ale pokud případ přinesl něco pozitivního, tak to, že se téma sexuálního násilí, znásilnění a zneužití pod vlivem chemických látek dostalo do veřejné debaty.

Jak se společnost před tímto případem dívala na sexuální zneužívání?
Ženy, které jsou většinou oběťmi sexuálního násilí, si byly problému samozřejmě více vědomy než muži. Před tímto případem muži často zavírali před problémem oči a tvářili se, že o nic nejde. To s případem Gisèle Pelicotové už dělat nemohou.

Jak často se dostávají případy sexuálního násilí před soud?
Spíš nedostávají, protože se nejdřív musí splnit několik kroků, aby se to vůbec dostalo před soudce. Ve francouzské justici máme takové divné pravidlo, že musíte prokázat, že jste oběť, abyste s tím mohli před soud. To dělá věci složitějšími, proto se jich příliš k soudu nedostane. Zahrnuje to návštěvu lékaře a policie, což není jednoduché, protože musíte sdílet něco velmi silného a osobního. Policisté a policistky navíc často nemají dostatečný trénink, jak s oběťmi mluvit.

Někdy oběti prostě chtějí zapomenout a soudy trvají dlouhou dobu, někdy i roky, než se něco stane. A samozřejmě to stojí i hodně peněz, občas musíte i odejít z práce, abyste mohli být u slyšení.

Jak přísné jsou tresty za sexuální zločiny?
Tresty jsou srovnatelné se zbytkem Evropy. Za znásilnění většinou hrozí vězení. Ale obvykle se tyto případy k soudu ani nedostanou.

Změny nemá kdo dělat

Jak na případ Pelicotové zareagovali francouzští politici?
Vládu zatím nemáme, takže nejvíc reakcí přišlo od členů parlamentu a od senátorů. Mnoho z nich, především ženy, téma zvedají i v Národním shromáždění. Co se týče mužů, tak se o případ nejvíc zajímají ti v levici.

Mluvili politici o omezení přístupu k lékům, kterými Pelicot svou ženu omámil a způsobil jí stav podobný bezvědomí?
Zatím se o tom na politické úrovni nemluvilo, neprobírá se to ani ve veřejné debatě.

Jaký dopad byste osobně ráda viděla, aby případ Pelicotové měl?
Bohužel, nemám moc naděje na změnu. Obávám se, že s koncem soudního líčení společnost pomalu zapomene a bude řešit zas něco jiného. Aby se něco změnilo, musela by přijít konkrétní akce, ideálně od vlády. Společnost se sama od sebe nezmění a my potřebujeme velkou změnu. Měla by nastat už od velmi útlého věku, abychom děti vzdělávali o emocích, sexualitě, rovnoprávnosti mezi muži a ženami. Teď ve školách nic takového nemáme. Nemohou se změnit jenom ti, kteří znásilňují, ale musí to být celá společnost a na to potřebujeme silnou politiku. Jinak to nezměníme.

Problém ale je, že francouzská politika je teď v rozkladu. Poslední vláda se rozpadla před týdnem, předchozí byla odvolaná v červnu. Máme nového premiéra, ale těžko říct, jak dlouho zůstane ve funkci. Navíc jsou vysoké šance, že nová vláda se znovu v červnu rozpadne. Nic z toho nepomáhá, protože bez stabilní vlády nepřijdou žádné zákony, které by na rozsudek i samotný případ reagovaly. Prezident Emmanuel Macron říkal, že chce, aby se Francie stala hlasem feminismu ve světě, ale teď na to nemá čas.

Jana Václavíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít