Trump využil značné nespokojenosti nemalé části americké veřejnosti nejen s ekonomickou situací nebo nezvládnutou migrací, ale obecně s fungováním politického systému a rostoucími sociálními problémy v minulých letech.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Spojené státy v roce 2024, rozvrat tradiční politiky

K jeho vítězství v prezidentských volbách ale přispělo i selhání Demokratické strany, především prezidenta Joea Bidena.

Trump byl pro demokraty politickým soupeřem, kterého by za normálních okolností mělo být snadné porazit. Do prezidentského klání vstupoval obtížen více než devadesáti obviněními z trestných činů, které souvisely s jeho pokusy zmanipulovat výsledky minulých voleb.

V prvoinstančním soudním procesu, který se týkal jeho snah nelegálně zakrýt platby pornoherečce Stormy Danielsové výměnou za její mlčení o aféře s ním, byl dokonce uznán porotou vinným.

Demokraté nedokázali těchto Trumpových hendikepů využít. Biden nebyl schopen ani navzdory zlepšujícímu se stavu hospodářství přesvědčit většinu americké veřejnosti, že je v ekonomických otázkách kompetentnější než Trump. A čekal více než tři roky, než s pomocí dekretů omezil migraci do Spojených států.

Demokratům nepomohlo ani poukazování na skutečnost, že Trump s pomocí svých spojenců v Kongresu zamezil přijetí zákona pro boj s migrací, který společně připravili republikánští a demokratičtí senátoři.

Bidenova chyba

Hlavním hendikepem Bidena byl ale jeho věk. Průzkumy veřejného mínění opakovaně ukazovaly, že podle většiny Američanů je pro výkon prezidentské funkce v dalších čtyřech letech příliš starý.

Prezidentské klání se mohlo vyvíjet úplně jinak, kdyby Biden včas uznal, že je prezidentem na jedno volební období, a umožnil, aby Demokratická strana uspořádala primárky. Ty mohly vygenerovat kandidáta, který by byl nejen mladší, ale také by nebyl přímo spojený s tím, co americká veřejnost vnímala jako neúspěchy Bidenovy administrativy.

Biden nakonec z prezidentského klání odstoupil pod tlakem předních demokratů až v červenci – po špatném výkonu v první prezidentské debatě. Demokratům nezbylo v podstatě nic jiného než místo něj nominovat viceprezidentku Kamalu Harrisovou.

Ta od počátku čelila několika hendikepům. Nejenže byla přímo spojená s Bidenovou politikou, ale neměla dostatek času představit americké veřejnosti sebe i svůj program.

Navzdory tomu, že dokázala získat rekordní finanční podporu, a v rámci impozantní volební kampaně podle průzkumů veřejného mínění Trumpa porazila v jejich jediné televizní debatě, nakonec v prezidentském klání prohrála.

Povolební analýzy ukázaly, že pro Harrisovou byl jistým hendikepem jak její menšinový původ, tak skutečnost, že je žena. Muži, zejména ti méně vzdělaní, většinově volili Trumpa. A ženy, ač jich Harrisová získala na svou stranu většinu, se k úřadující viceprezidentce nakonec nepřiklonily v počtech, které by tuto Trumpovu výhodu neutralizovaly.

Harrisová byla také, poněkud překvapivě, méně úspěšná než Biden v roce 2020 u Afroameričanů a Hispánců, u nichž hrála silnou roli skepse ohledně schopností další demokratické administrativy zlepšit jejich ekonomickou situaci.

Jako zásadní se ukázala skutečnost, že doma zůstalo o pět milionů voličů více než v roce 2020. Mnoho z nich byli mladí lidé, zejména studenti, demotivovaní jak Bidenovým vysokým věkem i jistým chaosem v řadách demokratů po jeho odstoupení, tak jistou bezradností Bidenovy administrativy v řešení izraelsko-palestinského konfliktu v Pásmu Gazy.

Na jaře vypukly na amerických univerzitách rozsáhlé protesty proti izraelskému postupu v Gaze i pokračující americké americké podpoře pro Izrael.

Jen bilaterální vztahy

Biden nedokázal příliš vytěžit ani ze své podpory pro Ukrajinu napadenou Ruskem. Když republikáni v prvních měsících roku pod taktovou Trumpa zdržovali schválení pomoci Ukrajině ve výši více než 60 miliard dolarů, Bidenova administrativa z tohoto selhání republikánů nedokázala politiky skoro nic vytěžit.

Bidenova politika vůči Ukrajině se mohla oprávněně mnoha lidem jevit tak, že sice Ukrajinu podporuje více než republikáni v čele s Trumpem, ale zároveň nechce, aby Ukrajina začala – i s pomocí Západu – vítězit. Použití amerických raket delšího doletu Ukrajinou nakonec schválil až pod velkým tlakem evropských spojenců až po prezidentských volbách.

Prohra demokratů v souboji o Bílý dům s Trumpem a v souboji o Kongres s Republikánskou stranou, kterou už zcela ovládlo Trumpovo populisticko-nacionalistické hnutí MAGA, bude mít dalekosáhlé důsledky pro Spojené státy doma i v zahraničí.

Už první nominace lidí do vedoucích postů v Trumpově administrativě naznačují, že staronový prezident nechystá nic menšího než rozvrat některých klíčových institucí americké demokracie.

Má také v plánu pootočit zásadně kormidlem americké zahraniční politiky od multilateralismu k bilaterálním vztahům, přičemž k dosažení výhod pro USA chce používat politiku obchodních sankcí a nátlaku.

Politický vývoj v USA v roce 2024, který vedl až k Trumpovu znovuzvolení, tak může po jeho nástupu do Bílého domu mít těžko předvídatelné důsledky jak pro americkou domácí politiku, tak pro mezinárodní společenství. 

Autor působí na New York University Prague.

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít