„Moji dva bratři s ním (Arnoštem Lustigem – pozn. red.) bydleli na pokoji v Terezíně, takže to byli kamarádi," vypráví Radiožurnálu šestaosmdesátiletá paní Hedvika, která byla mezi prvními, kdo mohl v Živé paměti rozhovor vidět.

Arnošt Lustig je jedním z téměř 4500 lidí, jejichž svědectví videoarchiv nabízí. Příběhy těch, kteří přežili koncentrační nebo vyhlazovací tábory, ale i osudy obětí nacistické perzekuce jsou většinou v angličtině. Archiv eviduje taky bezmála dvě stovky rozhovorů s Čechy a Slováky.

Jak se k videotéce připojit, vysvětluje Šárka Jarská, která má v Živé paměti na starost vzdělávání: „Tady jsme na stránkách Fortunoff Video Archive for Holocaust Testimonies, na kterých najdeme návod, jak se přihlásit do archivu, jak si vytvořit účet a jak si požádat o zpřístupnění interview. Ty si bohužel nemůžete pouštět doma na svém počítači, musí to být jedno z přístupových míst."

Ta jsou v Praze dvě - kromě společnosti Živá paměť mohou lidé do archivu s rozhovory nahlédnout i v Pražském židovském muzeu. Po celém světě je pak dalších devatenáct míst.

Šárka Jarská dodává, co je cílem tohoto projektu: „Očekávají od toho možnost pro badatele, vědce, studenty a širokou veřejnost seznámit se se svědectvími pamětníků a chtějí tímto přispět do mozaiky vědomostí a povědomí o holokaustu a druhé světové válce."

Společnost Živá paměť vznikla v roce 2003 a věnuje se vzdělávání veřejnosti o holokaustu i sociální a psychologické pomoci přeživším a jejich blízkým.

„Pro vaši představu se přihlásilo 130 000 obyvatel České republiky, kteří se nějakým způsobem cítili jako oběť nacismu,“ říká pracovnice kontaktního centra Viola Jakschová.

Stejně jako paní Hedvika mohou zájemci po e-mailové dohodě nahlédnout do archivu v centru Živé paměti každý všední den.

Anna Macků Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít