Cílem bylo holokaust přežít. Když se to povedlo, nevěděli jsme, co máme dělat, vzpomíná Tomáš Radil
„Měli jsme jasný cíl. Přežít. Byla to hlavní věc, která se týkala konce války, hlavní předpoklad a dělat všechno pro to, abychom přežili. A když jsme přežili, neměli jsme jasné, co bude dál. Zřejmé bylo, že se chceme dostat domů. Ale co budeme dělat?“ říká neeurolog Tomáš Radil, který přežil Osvětim a nelidské zacházení kápů i esesmanů v Mezinárodní den památky obětí holokaustu.
„Ta radost po osvobození, která byla dána endogenními opiáty, které tělo vyloučí do krve, a chvíli je člověk hrozně šťastný, ale netrvá déle než hodiny nebo dny. Potom přišla deprese, která trvala dlouho a u některýchl lidí až do smrti,“ dodává a vysvětluje situaci po konci války:
„Nebylo to tak, že osvobození začali jásat. Travalo to chvíli, ta radost. Ale pak byli smutní. Z toho, že museli znova přebudovat celý život a že nemohli zapomenout, že větší část jejich rodiny zabili v lágru. Tyto zkušenosti jim změnili svět. Dívali se na něj pak už navždy jinak.“
Dělat patnáctitetého
„Po válce jsem začal zase chodit do školy. Byl jsem úplně jiný, po monoho let jsem byl dospělejší než dospělí v tom městě. Jejich chování a celá škola mně připadaly jako hraní si malých dětí, včetně profesora. Byl pro mě dítě. Trvalo mně dlouho, než jsem se dokázal přizpůsobit. Abych zase dělal toho patnáctiletého. Ale vždycky jsem ho už jen dělal. Už jsem patnáctiletým nikdy skutečně nebyl," vede posluchače do narušené doby svého dospívání Tomáš Hradil.
Mengele byl jen dítětem svého prostředí
„Na Mengelem nebylo vidět, že je zvíře. Nemáme dost genetické paměti,k terá by nám stačila k životu ve společnosti. Velmi záleží na tom, a přišel jsem na to až nedávno ve zralém věku, jaké člověka obklopuje prostředí. Když šel Mengele jako chlapec do Hitlerjugend a i ve škole do něj hučeli, myslel, že dělá správnou věc, že je to historická nutnost, kterou musí udělat.
Nyní je to také tak. Máme Jižní a Severní Koreu. Tito lidé jsou geneticky i vůbec naprosto identičtí, ale sociální kultura, v níž vyrostla Severní Korea, vytvořila úplně jiné lidi, než jsou v Jižní. A na sociální kultuře strašně moc záleží. Nacisté na to zkušeností přišli a věděli, že když vyvinou velké usilí, udělají z člověka, co chtějí. Mengele byl jen dítětem sociálního prostředí, ve kterém vyrostl,“ říká Tomáš Radil, který stál doktoru SS přezdívanému Anděl smrti jako chlapec tváří v tvář.
