Patnáct let od masakru v Beslanu. Odpověď na to, kdo je viníkem, rozděluje přeživší i pozůstalé
Od masakru v Beslanu v Severní Osetii uplynulo v těchto dnech 15 let. Mezi prvním a třetím zářím 2004 v ní teroristé, požadující nezávislost Čečenska, drželi jako rukojmí přes tisíc lidí. Víc než 300 jich zajetí a následný zásah ruských bezpečnostních složek nepřežilo. Odpověď na to, kdo za jejich smrt nese vinu, přitom dodnes rozděluje i samotné pozůstalé a přeživší útoku.
„Mluvíme o tom, že tu jsou lidi, kteří jsou povinni zajistit naše bezpečí. Kteří jsou povinni zabezpečit, abychom mohli v klidu pracovat a spát. Bohužel ale útok, který se odehrál v Beslanu, poukázal na mnohé nedostatky v mnohých strukturách, na nedostatky republikové vlády, na nedostatky federální vlády,“ říká Susanna Dudijevová, jedna z takzvaných Matek Beslanu. Žen, které přišly o své nejbližší při masakru v někdejší škole číslo jedna.
Mezi těmi, které první školní den teroristé nahnali do tělocvičny, byli i její syn Zaur a dcera Zalina. Třináctiletý chlapec na rozdíl od své sestry už odtamtud nevyšel.
„Zůstala tu bílá místa. Zůstaly tu určité otázky, které nám nikdy nedají klid. Velmi nás zneklidňuje to, že se neudělalo všechno, co šlo. A to všechno proto, že tu nebylo objektivní vyšetřování,“ dodala.
Část pozůstalých a přeživších viní ruské tajné služby, že o útoku věděly dopředu. Stejně tak zasahující ruské složky, že pochybily. V důsledku toho, co označují za útok vládních sil, podle nich přišly o život mnohé z obětí. Ne všichni s tím ale souhlasí.
„Všichni u nás mluví o útoku. Fakticky se to ale útokem nedá nazvat, protože to byla odvetná akce. Byla to akce na osvobození rukojmích ve chvíli, kdy už došlo k výbuchům uvnitř tělocvičny,“ hájí operaci ruských složek Naděžda Gurijevová. Učitelka dějepisu byla v beslanské první škole sama jako rukojmí a přišla tam o dvě děti: o dceru Věru a syna Borise.
Žaloba u Evropského soudu
To, že část pozůstalých po tragédii v Beslanu zažalovala Rusko u Evropského soudu pro lidská práva, ostře kritizuje.
„Připadá mi, že to není správné. Naše vnitropolitické problémy by se neměly řešit na jiných místech. To zaprvé. A zadruhé, proč řeší takové strašné věci zrovna v době, ve které je zapotřebí uškodit Rusku? Tuhle žádost přece bylo na místě podat mnohem dřív. Objevila se přitom zrovna v roce 2014. V době, když se začaly dít všechny ty věci na Ukrajině. Je to čistě politická záležitost, o nic jiného tady nejde.“
Rusko má vyplatit 49 milionů rodinám unesených Čečenců, rozhodl Evropský soud pro lidská práva
Číst článek
Jak ale podotýká Susanna Dudijevová, žalobu u soudu ve Štrasburku pozůstalí podali mnohem dřív a ten jim dal za pravdu.
„Podali jsme žalobu v roce 2008. Evropský soud pro lidská práva vynesl verdikt, že ruský stát je vinný za to, že dopustil teroristický útok a že nebyla přijatá preventivní opatření, aby se teroristickému útoku zabránilo,“ říká.
V roce 2017 Evropský soud pro lidská práva rozhodl o tom, že Rusko má celkem 409 poškozeným vyplatit odškodné ve výši bezmála tří milionů eur. V přepočtu necelých 80 milionů korun. Jak k tomu ale namítá Marina Pak, další z Matek Beslanu, která před 15 lety při útoku přišla o dceru Světlanu, další z klíčových bodů verdiktu podle ní ruský stát dodnes nesplnil.
„Ve Štrasburku rozhodli o tom, že má Rusko povinnost znovu otevřít vyšetřování. Nic z toho se ale nestalo, přestože od té doby uběhly už dva roky. A co se týče finančního odškodnění, samozřejmě se vůči tomu snažili ohradit. Nakonec ale všechny odškodnili. Šlo o takovou nevýznamnou částku,“ vysvětluje.
Ani sebevyšší částka totiž život její dceři nevrátí. Stejně jako dalším víc než 300 lidem: žákům, jejich rodičům a blízkým, učitelům nebo členům zasahujících jednotek.
