Český národ je hladový po výsledcích, takže biatlon je pro fanoušky žhavější, míní lyžař Lavička
Nové Město na Moravě hostilo po celý víkend mistrovství republiky v běhu na lyžích. Jeden ze závodů, ten mužský na deset kilometrů klasicky, byl zároveň během o Zlatou lyži. Letošní 79. ročník slavného závodu ale nepřitáhl diváckou pozornost. Při jeho startu dokonce stáli na velké tribuně dva fanoušci a jedním z nich byl náš reportér Jan Kodet.
„Já tady mám svého kluka, takže jsme v rámci dovolené přijeli fandit,“ vysvětluje Ladislav, otec vynikajícího juniorského běžce Jana Pechouška. Jsme na tribuně sami a já se dozvídám pro mě trochu nečekanou věc, že mladých lidí se k běžeckému lyžování hlásí stále dost.
„Činovníci oddílu jsou překvapeni, kolik dětí se jim dneska hlásí. To je obměna generací, takže ono to není, že každý rok budeme mít někoho ve svěťáku. Může to trvat deset let a bude tam třeba náš mladej.“
Závody mistrovsví republiky a Zlaté lyže fanoušky do ochozů Vysočina arény nepřilákaly a porovnávat je s biatlonovým Světovým pohárem aktuálně moc nejde.
„Já osobně jsem tady na svěťáku byl, ta atmosféra byla úžasná. Každý se mě ptá, jestli kluk běhá s flintou, nebo bez flinty. Někdo si dělá legraci, jestli je taky myslivec. I to biatlonové lyžování si musí vychovávat svůj potěr a ne to přetahovat z klasického lyžování,“ říká otec běžce Jana Pechouška Ladislav. Samotní závodníci už jsou zvyklí na komorní atmosféru, což potvrzuje i novoměstský běžec Jan Lavička.
„Není to žádná změna oproti jiným závodům, protože takhle to v poslední době vypadá na všech závodech. Biatlon je pro fanoušky rozhodně asi žhavější, protože ve světovém poli nemá běžecké lyžování takový úspěch jako biatlon. Český národ je hladový po výsledcích a radši se dívá na lidi, kteří mají úspěchy než na lidi, kteří k těm úspěchům ještě nedorazili,“ vidí jeden z důvodů malé návštěvnosti závodů v běhu na lyžích Jan Lavička.
Víkendový seminář
Na mou otázku, jak to udělat, aby české úspěchy dorazily co možná nejdříve, mi kulantně odpověděl zkušený český reprezentant Aleš Razým. „No, to je asi tak na víkendový seminář.“ Razýma osobně nejvíc brzdí v lyžařském rozletu dva a půl roku trvající bolesti paty, které jdou od zad.
„Nemůžu tréninkově dělat to, co bych chtěl. Můžu dělat, co mi tělo dovolí. Tím pádem nevím, jestli ta výkonnost klesá, nebo stagnuje, ale musím dělat, co mi to dovolí, abych se tam aspoň udržel.“
A co dělá nejradši, aby si odpočinul? „Musím rovnou spát, abych si odpočinul, jinak rád programuju. Samozřejmě teď asi patnáct měsíců novinka - máme kluka doma, tak to je taky sranda,“ těší běžce na lyžích Aleše Razýma i věci nesportovní.
