„Já rychle regeneruju“, směje se ostřílený běžec, a už se těší na páteční večerní party. Přesně jako vloni na prvním ročníku v Konstantinových Lázních. Když Aldo Maranzina běží nebo spíš jde, usmívá se. Krouží na tříkilometrové in-line dráze kolem lázeňského města, trpělivě, pomalým vytrvalým tempem.

Spát chodí na pár hodin nebo několik desítek minut, oblékne se podle počasí, obuje botky a zase vyráží na asfaltový povrch. Poslední dva dny závodu už je ale velmi vychýlený na pravou stranu, je vidět, že ho bolí bedra, ale nezastavuje a na okruhu ochotně komentuje závod.

„Já nemusím skoro spát. Jednou mě v testovali lékaři v Monte Carlu na osmidenním závodě. Nějak zásadně to mé tělo neovlivňuje. Jenom mívám halucinace, a to pořádné,“ vypráví Aldo směsí italštiny, angličtiny a několika balkánských jazyků.

Pochází z Terstu, takže to má k jazykovému babylonu blízko. „Dneska mě bolí pravá holeň, a ta záda. Musel jsem si vzít páteřní pás. Nic hezkého to není, ale to dám,“ vypráví v okamžiku, kdy mu do konce závodu zbývá 24 hodin.

Na závod na motorce

„Vloni Aldo přijel z Terstu na jeden zátah motorce a po závodech se zase na jeden zátah vrátil,“ říká jeden z organizátorů K6 Ultra Martin Liška.

„V noci mi volal, že je na hranici a jestli je otevřený kemp. Na kemp bylo brzy, tak jsem ho vzal domů a přespal u nás, i když jsme se předtím nikdy neviděli,“ dodává Liška historku typickou pro běžeckou komunitu. Letos Aldo nepřijel na motorce, kterou si mimochodem pořídil o dva roky dřív, ale s obytným přívěsem.

„Jezdím sám, všechno si zařídím, jsem zvyklý. Sloužil jsem v armádě, mám disciplínu,“ vysvětluje a přihazuje historky z různých závodů.

Aldo stejně jako ostatní běžci přespává blízko trasy. U startovní čáry, kde je časomíra a základna, dostává nápoje a různé potraviny, které vyčerpaným tělům dodávají nejen energii, ale i sůl, hořčík nebo kofein.

V žaludcích běžců mizí tak prazvláštní kombinace jako osolená čokoláda, pocukrovaný chleba se sádlem nebo slazené pivo. Výčep piva běží dnem i nocí a běžci pravidelně usrkávají, protože nízkoalkoholické pivo je důležitý zdroj látek všeho druhu.

‚Piva vypiju hodně‘

„Piva vypiju hodně, to na každém závodě není,“ libuje si veterán s pohárkem, na kterém se skví jeho fixem napsané jméno.

Aldo opět vybíhá prohnutý jako luk, občas působí dojmem, že ztrácí rovnováhu, ale stále je ve hře. Po oválu krouží lehkým šetřivým stylem i guru vytrvalostního běhu a trenér Miloš Škorpil, kterému bude v létě 69 a během šesti dnů zvládl 470 km.

„Dívat se na Alda je utrpení, na druhou ale stranu obdivuju, že to dává. Má aspoň nějakou životní náplň a pořád je to lepší, než aby seděl doma u televize, a polykal brambůrky.“ Sportovní lékaři mají k extrémním výkonům tohoto typu jisté výhrady, protože tělo dostává extrémně zabrat.

Miloš Škorpil naběhá za rok tisíce kilometrů, a ultramaratony si ordinuje pravidelně. „Je to dobré na psychiku, běháte se na čerstvém vzduchu, jste mezi lidmi. Aldo má určitě pocit, že pro sebe něco dělá. To je důležité. Jak se na to díváme my, není podstatné.“

Nejstarší penzistkou na trati byla ale německá běžkyně Edda Bauer, které bude 80. Jejím hendikepem ale bylo, že nestihla start. Vracela se totiž z Francie, kde o týden dříve běžela podobný. Přesto v Konstantinových Lázních zvládla 368 km.

Štíhlá a nezlomná babička je zatím vůbec nejstarší závodníkem na K6 Ultra v Konstantinových Lázních. „K6 Ultra je jediný šestidenní běžecký závod v Česku a od letošního roku má statut Mistrovství republiky,“ říká za organizátory Martin Liška. Ultra K6 se konal od 22. do 28.dubna.

Většina běžců tady ale neprahne po vítězství nad soupeři, většina běžců tady bojuje sama se sebou. Ultramaraton je závod s vlastní vůli.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít