Jak byste zápas a to celé okolo okomentoval?
Musím říct, že to bylo dost náročné mít tady čtyři slečny, dva borce a dvě maminky. Bylo to dost komplikované být deset hodin denně na tenise, vidět spoustu zápasů, ale já mám tenis rád a nakonec to dopadlo dobře, byť se dařilo jenom Lindě. To mě samozřejmě vůči ostatním mrzí, ale za Lindu jsem rád. Myslím, že si to zasloužila.

Co Linda ukázala?
Ukázala, že jí to letí, že má zbraně, což je v tenise asi nejdůležitější, že se do toho nebojí jít a ať si hrají ostatní, co chtějí, ona si hraje svoje. Jsou to ale pořád děti a do velkého tenisu má samozřejmě ještě daleko. V dětském tenise je to pro ní ale úspěch.

Co může se svou hrou přinést, až přejde do dospělých?
Bude muset hrát ještě trochu rychleji, bude muset lépe servírovat, pracovat na nohách, aby byla u míčů brzo, aby mohla udávat tempo, aby se nedostala od soupeřek do úzkých. Bude záležet, jak rychle bude přistupovat k míčům, ale tempo má na holku velké a fajn čisté údery. Teď to bude znít asi blbě, ale antuka je asi její nejhorší povrch, byť tady vyhrála, ale tady je antuka specifická, dost rychlá.

Jakou má Linda hlavu? V prvním setu nedopodávala, nedokončila, ale pak do toho přesto pořád chodila...
Nějaké propady tam samozřejmě jsou, pořád jsou to malé holky. Za stavu 5:3 na vlastním servisu vedla 30:15 a utekl jí game, ale evidentně se z toho nepoloží, je pořád v pohodě. Je důležité, že má ráda velký kurt, kde jsou lidi, nevadí ji to. Hraje tenis a je jí jedno kde. Kdyby hrála někde vzadu, tak asi hraje hůř. Nebojí se.

Jaké to je z pohledu kouče, který vedl Tomáše Berdycha, absolutní špičku, jezdil pravidelně na Turnaj mistrů a teď formuje mladou holku?
Je to něco nového, nikdy jsem to nezažil. Všichni mí klienti, které jsem měl, byli hotoví hráči a já jsem se jen snažil zlepšovat jejich dovednosti a pomohl k nějakým úspěchům. Tohle formování je pro mě nové.

Někdy jsem jak pan učitel ve škole, že pořád opakuji dokola to stejné a pořád to nejde, ale to k tomu asi patří. Pro mě je nicméně hrozně důležité, že jsem doma, na trénink jezdím na kole. To jsem přes 20 let neměl, pořád jsem byl někde pryč. Tohle je pro mě velký bonus.

I to rozhodlo o tom, jestli do toho jít, nebo ne?
Ano, stoprocentně. I v době covidu nemůžu říct, že bych byl nespokojený, ba naopak. Doba je příšerná, teda byla, doufejme, že bude lepší. Úplně to ale urychlilo moje rozhodnutí, že jsem se vrátil a jsem víc doma. Nejezdím tolik turnajů, starám se víc o rodinu, o kluky, o ženu, hraju doma s klukama fotbálek a tak podobně.

Zatím nemáte v hlavě, že by Linda objížděla velké turnaje mezi dospělými?
Ona se na velké turnaje mezi dospělé nedostane, musí jezdit malé, které už nějaké byly. I díky svazu, prezidentovi a všem lidem, kteří tam pracují, má možnost jet tyto výjezdy, které hradí svaz, což je obrovská pomoc. Bez toho to ani nejde.

Jaroslav Plašil Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít