Strašně specifický a obrovský bojovník, popisuje Nadala bývalý český tenista Berdych

Jeden z nejlepších tenistů historie Rafael Nadal ve videu na sociálních sítích oznámil, že na finálovém turnaje Davis Cupu v listopadu v Málaze ukončí kariéru. „Byl obrovský bojovník. Všechny výsledky si odmakal a oddřel,“ řekl v rozhovoru pro Radiožurnál Sport bývalý tenista a kapitán českého daviscupového týmu Tomáš Berdych.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rafael Nadal

Rafael Nadal | Foto: Michael Baucher | Zdroj: Profimedia

Byla to pro vás šokující zpráva, když jste se o tom doslechl?
Šokující určitě ne. Je to smutné, okamžik, kdy jedna z obrovských ikon našeho sportu končí, ale kdo tenis trochu sleduje, tak to musel čekat. Ten čas se opravdu blížil a myšlenka ukončit to ve Španělsku při Davis Cup mu docela dobře vyšla.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor s bývalým tenistou Tomášem Berdychem ke konci kariéry Rafaela Nadala

Rafa se naposledy představil na olympiádě v Paříži. Pak se omluvil z US Open i Laver Cupu, nicméně se objevil ve španělské nominaci na listopadový Davis Cup v Málaze a poté se myslelo, že by to mohl dotáhnout znovu až na Roland Garros, které jedenáctkrát ovládl. Také jste si myslel, že to Rafa ještě jednou v Paříži zkusí?
Vzhledem k tomu, že vím, co to obnáší a jak se člověk v závěru kariéry cítí, ještě když ho sužují zdravotní problémy, tak jsem tomu osobně moc šancí nedával. Ta doba do Roland Garros je poměrně hodně dlouhá. A vím, že pokud by se na nějakém turnaji chtěl ukázat, tak by se chtěl připravit, nechtěl by jet jen tak.

Není to jen o tom, že si jednoho dne řeknu: „Ok, za půl roku budu hrát někde v Paříži.“ Je potřeba k tomu udělat nějakou přípravu, možná odehrát jeden, dva turnaje. Všichni víme, jaký Rafa je, jak k tomu přistupuje.

Není to typ člověka, který půl rok nehraje a pak by chtěl vejít na kurt a víceméně nebýt úplně konkurenceschopný. Tohle bylo pro něj rozumné rozhodnutí a myslím, že to správně vyhodnotil.

Jste o rok starší než Rafa, potkávali jste se po celou dobu vaší i jeho kariéry. Od začátku se mluvilo o tom, že styl tenisu, kterým se Rafael Nadal prezentuje, je extrémně náročný na tělo. Zranění ho provázela od začátku kariéry a často se zmiňovalo, že takto nemůže vydržet hrát dlouhodobě. On to ale dotáhl na 22 grandslamových titulů. Je to pro vás překvapení?
Spíš bych řekl, že je to neuvěřitelně úspěšná kariéra. O překvapení se nedá mluvit, protože si to opravdu vybojoval a zasloužil, všechny výsledky si odmakal a oddřel. Můžeme jenom smeknout klobouk a obdivovat, co dokázal. Tenis je krásný v tom, že každý máme jiný styl, každý jsme individualita a on to podtrhoval. Byl strašně specifický a obrovský bojovník, který měl neuvěřitelnou bojovnou mentalitu a to přetavil v neuvěřitelné výsledky.

Konec antukového krále. Nadal na listopadovém Davis Cupu ve 38 letech ukončí kariéru

Číst článek

Proti Rafaelu Nadalovi jste nastoupil mezi lety 2005 až 2019 celkem čtyřiadvacetkrát. Dlouho se připomínalo, že jste ve statistice vzájemných zápasů vedl 3:1. Které duely si vybavujete nejvíc?
Každému zápasu s ním jsem říkal oslava nebo svátek tenisu, protože hrát s takovým hráčem je obrovská výzva. Je to neuvěřitelné zrcadlo toho, na čem člověk ještě musí pracovat, kam se musí zlepšovat a co jsou jeho slabiny. Pro mě byl každý zápas obrovskou výzvou.

Toho, že jsem ho dokázal třikrát porazit, si hrozně moc cením, ale samozřejmě ta statistika je v můj velký neprospěch. Na druhou stranu hráčů, kteří to s ním takhle mají, je poměrně dost, takže v tom se člověk nemá za co stydět.

Z prohraných zápasů je pro mě nejvíc finále Wimbledonu 2010, z mnoha důvodů to pro mě byl speciální zápas, ale bohužel to nedopadlo. A pak, když jsem ho porazil, si vybavuji zápas z Australian Open, kdy jsem hrál jeden z nejlepších tenisů, navíc proti němu a dobře to dopadlo. Vypíchl bych tyhle dva, ale myslím, že bychom se o všech těch zápasech mohli bavit hodně dlouho.

Nedá mi to a pro ty, co si to nepamatují, musím říct, že ve finále Wimbledonu v roce 2010 jste měl za sebou vyhrané semifinále proti jistému Novaku Djokovićovi a čtvrtfinále proti Rogeru Federerovi, takže to nebyl úplně obyčejný grandslam.
Přesně tak. A ještě když ve finále čekal třetí z té „velké trojky“, proto byl ten zápas specifičtější. Ale takhle to bylo, na tu dobu vzpomínám strašně rád, protože jsem měl přístup k tenisu takový, že jsem se ze sebe snažil vymačkat maximum.

A ať už mi k tomu pomáhali trenéři, lidi kolem, soupeři nebo kdokoliv, tak to byl ten můj cíl. Dostat ze sebe maximum, co ve mně je, a jestli to bude stačit na čtvrté, dvacáté nebo padesáté místo je jenom ohodnocení nějakého žebříčku. Tahle generace tenistů, kam Rafa patřil, ze mě vydolovala opravdu moc. Nemyslím si, že toho moc ve mně zůstalo a toho si vážím a cením, že mě to kariérou provázelo.

Karel Janů Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme