Macháč vlétl do sezony jako uragán. Na Australian Open porazil ve druhém kole Američana Tiafoea ve třech setech a připsal si první výhru nad hráčem ze světové dvacítky.

„Druhé kolo Grand Slamu a výhra nad těžkým soupeřem, takže za mě nejlepší výkon a moje nejlepší zkušenost. Jsem na sebe pyšný, když se mi nedařilo, tak se mi líbilo, jak jsem na to navázal,“ vyprávěl Tomáš Macháč v Melbourne v rozhovoru pro Radiožurnál sport. A podobná slova mohl volit i v dalších měsících.

Třeba v květnu, když v Ženevě porazil na tamním antukovém turnaji světovou jedničku Novaka Djokoviće.

Vítězství nad Djokovićem pro Macháče znamenalo první účast ve finále turnaje na okruhu ATP. V něm sice nestačil na Nora Ruuda, ale dobrou formu na antuce si přenesl i do Roland Garros, kde postoupil do třetího kola.

Jeho sezona pak gradovala na stejném místě, ale o pár měsíců později, když s Kateřinou Siniakovou získal olympijské zlato v mixu.

„Spadne to z vás a poté si to užíváte. Je to nádherný pocit a nedá se to popsat slovy, to se musí zažít. Jestli jsem měl stejný pocit v Austrálii, tak to je úplně něco jiného. Tady reprezentuji Českou republiku. Medaili nepřivezete jen pro sebe, ale pro celý národ a třeba domů k rodičům. To je důvod, proč je olympiáda speciální,“ říkal v Paříži se zlatou medailí na krku Tomáš Macháč. Po olympijském turnaji si vybral slabší chvilku v Cincinatti a v Montrealu, ale parádně naladil formu na US Open.

„Předvádím skvělý tenis a ukázal jsem, že umím hrát těžké zápasy na nejvyšším levelu, který je vyžadován,“ říkal Macháč v New Yorku po postupu do osmifinále mužské dvouhry. Tam se jeho cesta zastavila, ale účast ve čtvrtém kole pro českého reprezentanta i tak znamená absolutní grandslamové maximum.

David Prouza, tpk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít