Když ve vodě vidím rybu, tak závod dopadne dobře. Teď mi přinesli štěstí amuři, směje se zlatý Dostál
Po kanoistovi Martinu Fuksovi vybojoval další olympijské zlato i kajakář Josef Dostál, když ovládl závod na 1000 metrů. V cíli ho čekala náruč jeho snoubenky Anežky Paloudové, rychlostní kajakářky, která celkově skončila na patnáctém místě. Co pro čtyřnásobného olympijského medailistu znamená zlatý kov? Jak své první olympijské hry prožívala Anežka? A o čem si povídají, když společně chodí na ryby?
Když jste projel cílem, musel jste se ubezpečit v tom, jestli jste první. Jestli jsem dobře odezíral, křičel jste: Já jsem vyhrál, já jsem vyhrál, já jsem vyhrál. Bylo to tak?
Josef: Nemusel jsem se ujišťovat, jestli jsem vyhrál. To jsem věděl. Akorát mi to přišlo trošku nereálné. Smířit se s realitou pro mě bylo těžké. Kladl jsem si filozofické otázky, ale byl jsem velmi šťastný.
Jet semifinálové jízdy v jednom dopoledni bylo psycho. Josefovi jsem věřila, že projde hladce. O sobě jsem ale hodně pochybovala, popisuje klíčový okamžik snoubenka Josefa Dostála kajakářka Anežka Paloudová
Málokdo si dovede představit, pod jakým tlakem jste musel být. Byl jste čtyřmedailista, všichni od vás očekávali další medaili. Kdy vás taková věc začala štvát?
Josef: Já jsem ji sám od sebe neočekával, protože jsem byl na posledních třech vrcholech roku pátý, takže jsem věděl, že když pojedu dobrý závod, můžu dosáhnout na čtvrté, možná páté místo. O medaili jsem snil, zdálo se mi o tom několikrát a vždycky jsem se z toho snu probudil velmi šťastný. Že by to ale mohl být takový úlet, to jsem si nepředstavoval.
S vaší snoubenkou Anežkou Paloudovou jste jeli semifinálové jízdy v jeden den v jedno dopoledne. Nebylo to na vás moc?
Anežka: Psycho to trošku bylo. Hodně jsem se soustředila sama na sebe. Byla jsem hodně nervózní. Josefovi jsem věřila, že semifinálem projde hladce, zatímco o sobě jsem měla před závodem velké pochybnosti.
Naprosto jiná situace byla ve chvíli, kdy probíhalo finále, protože i to jsme měli téměř okamžitě za sebou, a už poté, co jsem se kvalifikovala do finále B, což byl pro mě neskutečný úspěch, jsem začala být mnohem více nervózní z Josefova závodu než z toho vlastního.
A jak prožíval souběh semifinále a finále Josef?
Josef: Když jsem šel na semifinále, akorát jsem míjel cílovou pásku, když ji Anežka protínala, takže jsem viděl, že postoupila do finále B. S tím, jaké tam měla těžké soupeřky, jsem věděl, že to je úspěch. To samé platí i o finále B. Závod jsem sice neviděl, ale viděl jsem dojezd a věděl jsem, že Anežka nedojela poslední, a z toho jsem měl obrovskou radost, že její první olympijské hry dopadly tak hezky.
O deset míst horší než v Tokiu. Češi skončili s pěti olympijskými kovy na 28. místě v hodnocení zemí
Číst článek
No a pak jsme viděli v televizi tu úžasnou scénku, kdy jste si přál, aby Anežka na vás čekala, ať už závod dopadne, jak dopadne. Musím říct, že takové vyznání lásky na takto sledované globální akci, to jsem tedy ještě neviděl. Co jste si říkali?
Josef: Anežka si mě vzala do náruče a povalila mě na sebe, což ona má moc ráda ve zvyku.
Anežka: Moc jsme si toho v tu chvíli neřekli. Josef dojel závod, poté jsem k němu přiběhla, společně se mnou ještě Josefův trenér Pavel Davídek a Josefova sestra, která je naší fyzioterapeutkou. Oba dva jsem v tu chvíli trošku zadržovala, ať na Josefa nesahají do té doby, než Josef nevyleze z lodi a neodevzdá svou loď na kontrolu, protože by to mohlo znamenat určité komplikace, až diskvalifikaci.
Ve chvíli, kdy Josef vylezl z lodi, tak to byl spíše křik, až pak gratulace, objímání. A protože Josefovi bylo trošku zle, běžela jsem mu pro láhev s vodou a pro ručník. A pak jsem si Josefa povalila na sebe a řekla jsem mu, že už vím dlouho, že je tím nejlepším mužem na světě. Teďka to ale ukázal celému světu.
Josefe, prý je Anežka vaše první děvče, které s vámi chodí na ryby. To byla podmínka nutná pro vztah?
Josef: Ne, nebyla, ale u Anežky jsem vycítil, že ji to baví. Je ochotná se mnou vlézt do řeky v prsačkách a chodit tam se mnou. Nebaví ji to moc dlouho, po třech čtyřech hodinách už říká, že si jde na břeh číst knížku. Moc to nechápu, ale je to žena, tak to musím akceptovat.
Anežko, dovedete si představit manželství, jak sedíte na břehu na rybách a třeba 10 hodin mlčíte?
Anežka: Vůbec ne. Rybaření, kdy člověk sedí na břehu, mě vůbec nebaví. Já mám radši způsob, kdy procházíme řekou, hledáme ryby a snažíme se je přemluvit k tomu, že je chytíme, přelstíme a podobně. Docela si i u toho povídáme. Není to vyloženě o tom, že bychom celou dobu mlčeli.
Josefe, když se chystáte na závod a ve vodě, kde se závodí, a vidíte rybu, tak jste spokojený a máte pocit, že to dobře dopadne. Vy jste v Paříži rybu viděl?
Josef: Ne, žádnou jsem neviděl. Ale moje maminka mi posílala fotku amurů, které viděli ve Versailles. A to mi přineslo štěstí.
Jaké vztahy panují mezi rychlostními kajakáři a kanoisty na divoké vodě? Co čeká kajakáře po skončení olympiády? Poslechněte si celý rozhovor se zlatým olympionikem Josefem Dostálem.
