Pojďte se podívat, běhá tam šikovná holčička, vzpomínají na Štvanici na začátky Vondroušové
Loni touto dobou vyrážela bez velkých očekávání do Wimbledonu a nakonec se odtud vrátila se senzačním titulem. Nejprestižnější trofej z Londýna přinesla slávu Markétě Vondroušové, ale také uznání klubu, ve kterém má nejlepší česká tenistka současnosti dlouhá léta zázemí. V dalším dílu seriálu o jedné z tváří projektu Radiožurnálu Olympijský rok míříme na pražskou Štvanici.
Už když se blížíte k bráně 1. ČLTK na Štvanici, můžete wimbledonskou šampionku roku 2023 i se slavnou trofejí vidět na velkém plakátu.
O kus dál už v areálu vás pro změnu vítá hrdý nápis Tenisová škola Markéty Vondroušové. Ano, právě zdejší akademii sokolovská rodačka před časem propůjčila své jméno, vždyť zdejší systém výchovy talentů poznávala už od mladšího školního věku.
„Přijeli tehdy ze Sokolova, byl to tehdy baby tenis, takže jí bylo sedm let. Můj kolega Pavel Huťka ten turnaj tehdy sponzoroval a přiběhl a říká: ‚Hele, pojďte se podívat, tam běhá taková holčička, která trochu vypadá jako Martina Navrátilová a je hrozně šikovná.‘ Podívali jsme se na ni, byla tady s dědečkem a tak jsme navázali spolupráci se Sokolovem. Markéta sem začala jezdit nejdřív o víkendech a takto ten příběh celý začal,“ pátrá v paměti Vladislav Šavrda, dlouholetý manažer 1. ČLTK.
Za počátky tenisové kariéry čtyřiadvacetileté rodačky ze Sokolova se ohlíží i její rodina.
„Tady na těch kurtech se ocitla na mistrovství republiky mini tenisu, kam se se Sokolovem dostala. Pan Šavrda a vedení klubu stáli na balkoně a dívali se, jak to ty děti zvládají. Byly tady i fyzické testy, děti skákaly do dálky z místa, házely krikeťákem. Markéta přeskočila a přehodila i všechny kluky, tak to byl ten moment, kdy nejen hezky běhala a odehrávala balonky, ale i tento předpoklad viděli. Pak přišla nabídka, že by se jí tady rádi věnovali. Začala sem dojíždět, to jsme jí dělali doprovod a pak tady dostala bydlení a začala tu přebývat sama,“ vzpomíná Jindřiška Anderlová, maminka Markéty Vondroušové.
‚Ctižádostivá a soutěživá.‘ Vondroušovou zdobí vlastnosti, které využívá nejen na kurtu, ale i jinde
Číst článek
Kamarádky a spolubydlící
Nejbližší tenisová kamarádka Vondroušové byla v dětství Miriam Kolodziejová, se kterou společně bydlely.
„Známe se od mých deseti a od jejich osmi let. Poprvé jsme se viděly na turnaji dětí a už tam porážela stejně staré jako já. Pak jsme spolu skončily na Štvanici, tam jsme spolu pár let bydlely vedle v pokoji, takže dětství máme společné. Zpočátku tam bydlela s dědou, pak už sama. Jí bylo tak 15 let a mně 17, měly jsme pokoj vedle sebe, tak jsme spolu byly skoro pořád. Ale občas jsme spaly i spolu na pokoji. Myslím, že to byla sranda,“ popisovala Kolodziejová.
S úsměvem si toto období vybavuje i loňska wimbledonská šampionka. „Dělaly jsme si toasty, rohlíky si kupovaly. Co jsme si ulovily, to jsme měly, ale i tohle nám pomohlo ve všem dál,“ vzpomíná Markéta Vondroušová, která je na Štvanici jako doma i teď, v časech, kdy už je dávno dospělou profesionálkou.
A motivuje i děti, které by se rády podobně slavnými šampiony staly. „Jedna holčička mi říkala, že bude jako já, že vyhraje Wimbledon a ještě bude právnička, tak jsem jí popřála hodně štěstí. Ale je fajn, že mají ty sny velký,“ říká Vondroušová.
