Fotil jsem vojáky při invazi a málem mě zastřelili, vzpomíná fotograf z Kutné Hory
Kutnohorský fotokronikář Jaromír Procházka dnes slaví s nadsázkou řečeno své druhé narozeniny. O život ho málem připravily srpnové události roku 1968, kdy Československo obsadila vojska Varšavské smlouvy. Procházka mapoval příjezd těžké techniky Rudé armády před kutnohorským Tylovým divadlem.
„Přijížděly raketomety a tanky a já jsem to dokumentoval. Když jsem zmáčkl ten snímek, tak vyskočil jeden voják a zařval: Stoj! Seskočil z auta a běžel ke mně,“ vypráví svůj téměř osudový životní příběh stále vitální kutnohorský fotograf.
Procházka se dodnes věnuje fotografování významných událostí, které mají své místo v městské fotokronice. Sám ale přiznává, že tomu tak nemuselo být. Před 45 lety se totiž podruhé narodil.
S dramatickými okamžiky se kutnohorský fotokronikář svěřil reportérovi Českého rozhlasu Michalu Trnkovi.
Dramatické chvíle zažíval, když se na dnešní Masarykově ulici před budovou divadla dal na útěk před vojáky Rudé armády, kterým se nelíbilo, že si někdo dovolil zvěčnit jejich příjezd do Kutné Hory.
Dramatické chvíle zažíval, když se na dnešní Masarykově ulici před budovou divadla dal na útěk před vojáky Rudé armády, kterým se nelíbilo, že si někdo dovolil zvěčnit jejich příjezd do města.
Procházka se na povel vojáků vzdal, s napětím čekal, co se bude dít, a přemýšlel, jestli to nejsou jeho poslední okamžiky. „Nějaký důstojník vystoupil z auta. Jel tam kolem,“ vzpomíná fotograf. Důstojník si podle jeho slov vyžádal nafocený film, vytrhl ho z fotoaparátu a pak zavelel k odjezdu.
Před budovou ČRo v Praze na Vinohradech se vzpomínalo na oběti ze srpna 1968
Číst článek
Teprve poté, co se dostal ze spárů vojáků, si fotograf naplno uvědomil, co všechno se mohlo stát: „Popošel jsem asi 50 metrů k divadlu, tam jsem si sedl na lavičku a rozklepal jsem se. Možná kdyby se tam ten důstojník neobjevil, vůbec nevím, jak by to dopadlo.“
I když zažil v srpnu roku 1968 dramatické životních chvilky, ani dnes by v případě jakékoli vypjaté situace fotoaparát určitě nenechal doma. „Fotil bych znovu, ale asi bych se schoval,“ dodává fotograf. Vojákům totiž ve snaze udělat co nejlepší snímek prakticky vběhl do cesty.
