Československého letce z RAF připomíná nově deska na jeho domě v Bohnicích
Patřil mezi nejúspěšnější Čechoslováky, kteří proti nacismu bojovali v řadách britské RAF. Václav Jícha vyhrál celkem sedm vzdušných soubojů. Létání miloval, v letadle ale nakonec také zemřel. Sedmdesát let po jeho smrti mu ve starých Bohnicích na domku, ze kterého v roce 1939 navždy odešel, odhalili pamětní desku. Mezi padesátkou lidí, kteří přišli zavzpomínat, byli i příbuzní Václava Jíchy.
U stolu v malinkém útulném domečku si prohlíží nejrůznější historické relikvie, fotografie, dopisy, výstřižky z novin, vojenské odznaky. Všichni lidé u stolu jsou příbuzní, i když se dosud nikdy na živo nepotkali a navzájem si vykají.
Seznámili se totiž teprve před hodinou, kdy k domečku ve stráni ve staré části Bohnic přišli zavzpomínat na svého společného příbuzného – pilota Václava Jíchu.
Hostitelka, paní Vendula Jones, usměvavá, vstřícná a milá paní, má příjmení po bývalém manželovi, Angličanovi, a křestní jméno právě po svém strýci Václavovi. Její maminka tím chtěla uctít svého milovaného bratra.
S příbuznými pilota RAF Václava Jíchy natáčela po odhalení pamětní desky Veronika Neprašová
Položit kytičku u pamětní desky svého prastrýce přišel i Josef Smola, jehož tatínek byl bratr Václava Jíchy:
„O Václavovi jsem nejvíc slyšel vyprávět od svého táty. Legendární bylo jeho přistání ve Dnešicích, když byl ještě v letecké škole.“
Oním unikátním přistáním myslí historku, kdy mladý Václav Jícha fanfarórnsky přistál s tehdy ještě dvouplošníkem na okraji své rodné vesnice Dnešice.
Fotografii, na které se se strojem přišla vyfotit celá vesnice, patří mezi rodinné poklady, které stolovníci přinesli ukázat jeden druhému.
Realizace: Pamětní deska byla osazena z iniciativy skupiny Tmavomodří, ve spolupráci s příbuznými Václava Jíchy, Vzdušnými silami armády České republiky, Klubem historie letectví v Jindřichově Hradci, obcí Dnešice a za přispění dalších osob.
Autorem grafického řešení desky je npor. Zdeněk Nožička a její provedení je dílem mistra kameníka Josefa Hrubého z Náměšti nad Oslavou.
Z domku, ve kterém nyní kromě paní Jones a její dcery bydlí ještě tři černí psi, odešel pětadvacetiletý Václav Jícha v květnu 1939. Stal se jedním z nejúspěšnějších československých stíhačů v barvách RAF.
Osudným se mu nakonec paradoxně nestal vzdušný souboj, ale počasí.
1. února 1945 se spolu se dvěma dalšími kamarády vydali malým civilním letadlem na svatbu do Skotska. Nedoletěli. Jejich stroj se ve sněhové vánici rozbil o skály nedaleko Edinburgu. Václav Jícha se tak nedočkal ani konce války, ani osvobození vlasti.
Podle rodinné legendy prý tehdy vědma v křišťálové kouli viděla bílou tmu, která měla být Václavu Jíchovi osudnou.
Památku Václava Jíchy bude nyní kolemjdoucím připomínat černá kamenná tabulka u branky. Padák místo plenty z něj slavnostně strhla dojatá Vendula Jones.
