Nadvláda prózy skončila, Magnesii Literu za knihu roku má zástupce literatury faktu
Na Nové scéně Národního divadla dnes večer našly svoje letošní laureáty knižní ceny Magnesia Litera. Do nominací se probojovalo 24 knih nebo knižních počinů. Pořadatelé dostali tento rok rekordní počet přihlášek a největší zájem vzbudilo klání na poli prózy. Knihou roku je však tentokrát zástupce literatury faktu.
Vítěze vybírají odborné poroty, oslovení lidé z branže i samotní čtenáři. Vítězem 13. ročníku a knihou roku se stala kniha Jiřího Padevěta Průvodce protektorátní Prahou, kompendium o tom, co se v Praze dělo v době protektorátu.
„Kniha byla favoritem minimálně ve své kategorii, literatuře faktu. Její vítězství je možná trochu překvapením, protože čtyři roky po sobě vítězila pouze próza, Jiří Padevět tak prolomil hegemonii,“ komentuje ocenění Pavel Mandys z občanského sdružení Litera, které ceny pořádá.
V próze bodoval Emil Hakl s románem Skutečná událost. Ocenění získal již podruhé, poprvé jej obdržel za román O rodičích a dětech v roce 2003.
Hostem pořadu Stalo se dnes na Radiožurnálu byl Pavel Mandys z občanského sdružení Litera, které se podílí na organizaci knižních cen Magnesia Litera
U čtenářů pak nejvíc uspěl Zdeněk Svěrák s knihou Po strništi bos, jedním z největších bestsellerů loňského roku.
Letos se o cenu ucházelo nejvíc knih za třináctiletou historii soutěže, přihlásilo se 349 titulů. Do finále jich odborná porota poslala 24.
„Především sílí tvorba i vydavatelská aktivita zejména v kategorii knih pro děti. Tam mají porotci čím dál těžší práci a objevují se čím dál zajímavější tituly. Letos zvítězila velmi netypická kniha, hravá, skládaná, prostříhávaná, jmenuje se Hlava v hlavě a jejími autory jsou Ondřej Buddeus a David Böhm,“ popisuje Mandys.
Pro běžné čtenáře jsou ceny Magnesia Litera užitečným vodítkem či inspirací. „Akce jako Magnesia Litera nebo Velký knižní čtvrtek koncentrují pozornost čtenářů na konkrétní tituly,“ myslí si Mandys a dodává:
„Jsou vlastně takový filtr, doporučují, mají funkci, kterou masmédia v současnosti už tolik nezvládají, protože v nich není prostor pro literární recenze. Ceny by měly být vodítkem pro běžného čtenáře, co by tak asi měl číst.“
