Literární cenu Knižního klubu vyhrál historik Vácha za román o legionářích
Jak se cítili legionáři při návratu do vlasti a jak žili stovky kilometrů od domova? Tyto i další otázky si při studiu osudů českých legionářů pokládal historik Dalibor Vácha. A pak se pokusil odpovědět vlastní knihou. Napsal román Červenobílá, poslal ho do soutěže a právě dnes za něj přebral Literární cenu Knižního klubu.
„K legionářům jsem se dostal náhodou, během letní stáže v prachatickém archivu, kde jsem dostal do ruky ručně psaný deník legionáře.“
Takhle jednoduše začal u někdejšího studenta historie zájem o dějiny českých legionářů. Původně se přitom Dalibor Vácha chtěl při studiu věnovat hlavně vietnamské válce. V jihočeském archivu se ale všechno změnilo.
„Když se člověk tak trochu pozeptá ve svém okolí, zjistí, že vzhledem k tomu, že legionářů bylo zhruba 70 tisíc, skoro každý má v příbuzenstvu nějakého legionáře,“ podotýká Vácha a pokračuje:
Historik Dalibor Váchal mluví o románu Červenobílá, za nějž dostal Literární cenu Knižního klubu
„Členové takových rodin se mi začali pozvolna ozývat sami. Nejzajímavější pro mě byly samozřejmě deníky psané přímo v Rusku, těch je překvapivě minimum.“
Když prozkoumal všechny prameny jako historik, začal se zajímat o životní příběhy legionářů. Jak asi žili na frontě, co jedli a jaký byl jejich návrat, poté zachytil v třísetstránkovém románu Červenobílá.
Literární cena, kterou za něj dostal, je pro něj impulsem k dalšímu psaní. Kromě seriózní literatury, píše - jak sám říká – oddechově.
„Píšu ještě žánrovou literaturu v oblasti hororu, ale to je opravdu odpočinkové. Tam jsem se vypsal a je docela zvláštní, že v letošním roce mi kromě Červenobílé vyšly i první povídky v žánrových časopisech. To mě pobavilo asi nejvíce, že vychází všechno najednou,“ usmívá se.
Dalibor Vácha je středoškolský pedagog, ale psaní se chce věnovat i nadále. Literární cena je pro něj potvrzení toho, že se vydal správnou cestou. Přesto konkrétní plány na další knihu ještě nemá.
