Součástí výstavy jsou i nerozbitné „duritky“ – skleničky, které ve filmu Pelíšky dostala k Vánocům Simona Stašová od Miroslava Donutila. Ve snímku ovšem byly plastové.

Do Portheimky se ale dostaly hlavně díky své popularitě. Nevznikly totiž ve sklárnách na pražském Zlíchově, ale v pobočce sklárny Inwald v Rudolfově huti u Teplic.

V pražském zlíchovském areálu, na který se výstava soustředí, se pracovalo i v jedinečné světelné technické laboratoři – první svého druhu v českých zemích. Návštěvníci si tak v Portheimce můžou zblízka prohlédnout například ikonická svítidla z řady Modul od designéra Miloslava Prokopa.

Ten za ně v roce 1928 získal cenu Elektrotechnického svazu československého. Díky své kvalitě se svítidla dostala do celého světa. Objednala si je například i restaurace na letišti ve francouzském Lyonu a k vidění jsou v domácnostech dodnes.

Funkcionalistická svítidla Modul se podle historičky a spoluautorky výstavy Jitky Lněničkové vyznačovala tím, že měla velmi sofistikovaně vyvíjené skloviny. „Byly vrstvené, aby se dosáhlo optimálního rozptylu světla,“ vysvětluje historička pro Radiožurnál.

Dařilo se ale i dalším výrobkům Inwaldovy sklárny. Pozoruhodná jsou podle Jitky Lněničkové například zdobená lisovaná skla z konce devatenáctého století nebo ryté a broušené skleničky ve stylu historismu.

„Tyto výrobky nejsou moc známé. Inwalda totiž lidé vnímali spíš jako výrobce lisovaného skla za prví republiky. V té době už ale firma měla za sebou několik desítek let velmi kvalitní produkce a získala řadu ocenění na světových výstavách,“ dodává Lněničková, jejíž příbuzní ve sklárně také pracovali.

Z areálu zůstal jen klub

Sklárnu založil v 70. letech 19. století na území dnešního Zlíchova podnikatel Josef Inwald. Z obřího areálu se zachoval už jen objekt, kam se dnes chodí za hudbou – klub MeetFactory.

Sklárna Inwald však byla ve své době jednou z nejdůležitějších firem v zemi. A vůbec první, která běžným zákazníkům skrze najaté designéry ukázala, že i oni mohou mít doma dobře vypadající věci.

Nejslavnější éru zažíval Inwald koncem 20. let 20. století, o pár let později se však kvůli hospodářské krizi firma musela přesunout do severozápadních Čech. Historii sklárny ukončila mnichovská dohoda, po které následoval nucený prodej. Výstavu tak pořadatelé chápou i jako poctu značce, jejíž jméno už dávno upadlo v zapomnění.

„Když si uvědomíme, jak obrovskou produkci sklárny Inwald měly za první republiky a jak rychle bylo toto jméno v politickém vývoji druhé poloviny 20. století zapomenuto, napřed pro židovský původ majitele, pak v rámci zestátnění všech podniků, je tato výstava pro veřejnost skutečně objevná,“ dodává Helena Koenigsmarková, ředitelka Uměleckoprůmyslového musea, které se na přípravě výstav podílelo.

Přehlídku v Portheimce doplňuje i sestřih historických dokumentů na téma sklo. Školáci si zase v rámci doprovodných programů mohou v místním ateliéru navrhnout své vlastní skleničky.

Hana Slívová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít